Původně vznikl v konstrukční kanceláří Mikojan-Gurjevič v Sovětském svazu a později byl vyráběn v licenci v Indii společností Hindustan Aeronautics jako Bahadur ("Odvážný"). Vychází ze stíhacího letounu MiG-23, ale je optimalizován pro pozemní útoky. Na rozdíl od MiGu-23 nezažil MiG-27 rozšířené použití mimo Rusko, protože většina zemí se místo toho rozhodla pro MiG-23BN nebo Suchoj Su-22. Zůstává ve službě pouze u kazašských vzdušných sil v bitevní roli. Všechny ruské, indické, srílanské a ukrajinské MiGy-27 byly vyřazeny.
Vývoj
MiG-23BN, útočná varianta sovětského stíhacího letounuMiGu-23, byl jen přechodným řešením, které nesplnilo očekávání jak konstruktérů, tak ani zákazníků. Sovětské letectvo mělo mnohem vyšší požadavky, hlavně co se týče nosnosti a rozmanitosti integrované výzbroje. Zvýšené nároky byly rovněž na vzletové a přistávací charakteristiky, ale také jednoduchost pilotáže. Šéfkonstruktérem projektu vývoje nového letadla se stal G. A. Sedov a stroj dostal označení MiG-23BM (M jako modernizovaný). První dva prototypy byly postaveny na bázi MiG-23B s motory AL-21F-3. Letadla prošla značnými úpravami, z nichž nejvýznamnější byly konstrukční změny podvozku a přívodů vzduchu do motoru.
Na konstrukčních pracích se započalo roku 1969, roku 1970 vzlétl první prototyp a o rok později začala sériová výroba. I když se jednalo o podobný stroj, jakým byl sovětský letounSuchoj Su-17, byl i tento stroj z politických důvodů souběžně též vyráběn. Od 1988 byl MiG-27 vyráběný v licenci v Indii, kde bylo vyprodukováno 165 kusů. Tyto stroje dostaly název MiG-27 Bahadur, jejich část byla vyexportována na Srí Lanku.
Konstrukce
MiG-27D
Měnitelná geometrie křídel umožnila letadlu, aby dosahovalo požadované vlastnosti při letech v nízkých výškách, což bylo pro přímou podporu pozemních jednotek klíčové.
Pohon MiGu-27 zajišťuje motor R-29B-300 o tahu 78,5 kN, resp. 112,8 kN za použití přídavného spalování. Letadlo dosahuje na úrovni moře rychlost 1350 km/h (Mach 1,09), přičemž jeho maximální rychlost ve výšce 8000 m je 1 810 km/h (Mach 1,5). Stoupavost stroje je 200 m/s a jeho dostup 15 600 m. Bojový rádius letounů MiG-27 je 780 km.
MiG-27K je vyzbrojen neřízenými raketami S-5, S-8, S-13, S-24. Z řízených střel typu vzduch-země může nést následující:
Ch-23M s rádiově povelovým naváděním a dosahem 2-10 km,
Ch-25ML s poloaktivním laserovým naváděním a dosahem 2,5-10 km,
Ch-29L s poloaktivním laserovým naváděním a dosahem 10 km nebo Ch-29T s elektrooptickým naváděním a dosahem 12 km,
Protiradiolokační střelu Ch-27PS
Ch-31P s pasivním radiolokačním naváděním a dosahem 110 km.[2]
Varianty
MiG-27BM – základní verze
MiG-27BK – vylepšená verze s navigačním systémem
MiG-27M – verze vybavená inovovaným zaměřovacím a navigačním systémem a novým laserovým dálkoměrem a značkovačem cílů
MiG-27D – verze MiG-27BM modernizované na standard MiG-27M.
.jpg)
.jpg)
