Paul-Henri Spaak
Paul-Henri Spaak (1957)
Paul-Henri Spaak (1957)
Generální tajemník NATO
Ve funkci:
1957 – 1961
PředchůdceHastings Lionel Ismay
NástupceDirk Stikker
1. Předseda Evropského parlamentu
Ve funkci:
1952 – 1954
Předchůdcenení
NástupceAlcide De Gasperi
Předseda vlády Belgie
Ve funkci:
20. března 1947 – 11. srpna 1949
PředchůdceCamille Huysmans
NástupceGaston Eyskens
1. Předseda Valného shromáždění OSN
Ve funkci:
1946 – 1947
Předchůdcenení
NástupceOswaldo Aranha
Předseda vlády Belgie
Ve funkci:
13. března 1946 – 31. března 1946
PředchůdceAchille Van Acker
NástupceAchille Van Acker
Předseda vlády Belgie
Ve funkci:
15. května 1938 – 22. února 1939
PředchůdcePaul-Émile Janson
NástupceHubert Pierlot
Stranická příslušnost
ČlenstvíBWP/POB (soc. demokratická)
BSP-PSB (soc. demokratická)
Rodné jménoPaul Henri Charles Spaak
Narození25. ledna 1899
Schaerbeek, Belgie Belgie
Úmrtí31. července 1972
Braine-l'Alleud, Belgie Belgie
Místo pohřbeníBraine-l’Alleud
RodičePaul Spaak a Marie Janson
PříbuzníCharles Spaak a Claude Spaak (sourozenci)
Oceněnírytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří (1937)
velkokříž Řadu Kristova (1955)
velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1956)
rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1956)
Cena Karla Velikého (1957)
… více na Wikidatech
CommonsPaul-Henri Spaak
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul-Henri Charles Spaak (25. ledna 1899 Schaerbeek – 31. července 1972) byl belgický socialistický politik celoevropského významu, trojnásobný premiér Belgie, první předseda Evropského parlamentu, první předseda Valného shromáždění OSN a generální tajemník NATO.

Rodinné pozadí

Spaakova rodina byla politicky činná – jeho strýc Paul-Émile Janson byl ve 30. letech belgickým premiérem, matka Marie Jansonová byla první belgickou senátorkou. Jejich otec, Spaakův dědeček, Paul Janson byl liberálním poslancem. Rodina zanechala stopu také v umění, Paul-Henriho bratr Charles Spaak byl významným filmovým scenáristou.

Působení v Belgii

Spaak vystudoval práva na univerzitě v Bruselu a v roce 1920 se stal členem Belgické strany pracujících. Roku 1932 se poprvé stal poslancem belgického parlamentu, o tři roky později byl jmenován ministrem dopravy. Od té doby několikrát vykonával funkci ministra a třikrát byl předsedou vlády.

Seznam vládních funkcí

Evropská politika

Během druhé světové války byl v exilu v Londýně. Stal se zastáncem kolektivní bezpečnosti a ekonomické spolupráce. Podporoval vytvoření celní unie mezi Belgií, Lucemburskem a Nizozemskem, takzvaný Benelux.

V srpnu 1946 předsedal konzultačnímu shromáždění Rady Evropy, v roce 1952 byl zvolen prvním předsedou Společného shromáždění ESUO (dnes Evropského parlamentu).

Na Messinské konferenci v roce 1955 byl jmenován předsedou přípravného výboru (tzv. Spaakův výbor), která měla za úkol vypracovat zprávu o společném trhu. Takzvaná Spaakova zpráva byla základním materiálem při vytváření Římských smluv, které založily Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii. Pro svůj význam při zakládání Evropských společenství se řadí mezi tzv. otce zakladatele ES.

Mezinárodní politika

V roce 1945 se stal historicky prvním předsedou Valného shromáždění OSN. V letech 1957–1961 byl generálním tajemníkem NATO.

Vyznamenání a ocenění

Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Paula-Henriho Spaaka.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul-Henri Spaak na anglické Wikipedii.


Externí odkazy

Pahýl Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Předseda Evropského parlamentu
Předchůdce:
není 		1952–1954
Paul-Henri Spaak 		Nástupce:
Alcide De Gasperi
Předseda Valného shromáždění OSN
Předchůdce:
není 		1946–1947
Paul-Henri Spaak 		Nástupce:
Oswaldo Aranha
Premiér Belgie
Předchůdce:
Paul-Émile Janson 		Paul-Henri Spaak
1938–1939 		Nástupce:
Hubert Pierlot
Předchůdce:
Achille Van Acker 		1946–1946 Nástupce:
Achille Van Acker
Předchůdce:
Camille Huysmans 		1947–1949 Nástupce:
Gaston Eyskens
.mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Předsedové Evropského parlamentu Společné shromáždění,Parlamentní shromáždění Paul-Henri Spaak • Alcide De Gasperi • Giuseppe Pella • Hans Furler • Robert Schuman • Hans Furler Parlament (jmenovaný) Gaetano Martino • Jean Duvieusart • Victor Leemans • Alain Poher • Mario Scelba • Walter Behrendt • Cornelis Berkhouwer • Georges Spénale • Emilio Colombo Parlament (přímo volený) Simone Veilová • Piet Dankert • Pierre Pflimlin • Charles Henry Plumb • Enrique Barón Crespo • Egon Klepsch • Klaus Hänsch • José María Gil-Robles • Nicole Fontaine • Pat Cox • Josep Borell Fontelles • Hans-Gert Pöttering • Jerzy Buzek • Martin Schulz • Antonio Tajani • David Sassoli • Roberta Metsolaová
Generální tajemníci NATO Hastings Lionel Ismay (1952–1957) • Paul-Henri Spaak (1957–1961) • Dirk Stikker (1961–1964) • Manlio Brosio (1964–1971) • Joseph Luns (1971–1984) • Lord Carrington (1984–1988) • Manfred Wörner (1988–1994) • Sergio Balanzino (1994) • Willy Claes (1994–1995) • Sergio Balanzino (1995) • Javier Solana (1995–1999) • George Robertson (1999–2004) • Jaap de Hoop Scheffer (2004–2009) • Anders Fogh Rasmussen (2009–2014) • Jens Stoltenberg (od 2014) Vlajka NATO
Premiéři Belgie Hubert Pierlot (1939–1945) • Achille Van Acker (1945–1946) • Paul-Henri Spaak (1946) • Achille Van Acker (1946) • Camille Huysmans (1946–1947) • Paul-Henri Spaak (1947–1949) • Gaston Eyskens (1949–1950) • Jean Duvieusart (1950) • Joseph Pholien (1950–1952) • Jean Van Houtte (1952–1954) • Achille Van Acker (1954–1958) • Gaston Eyskens (1958–1961) • Théo Lefèvre (1961–1965) • Pierre Harmel (1965–1966) • Paul Vanden Boeynants (1966–1968) • Gaston Eyskens (1968–1973) • Edmond Leburton (1973–1974) • Leo Tindemans (1974–1978) • Paul Vanden Boeynants (1978–1979) • Wilfried Martens (1979–1981) • Mark Eyskens (1981) • Wilfried Martens (1981–1992) • Jean-Luc Dehaene (1992–1999) • Guy Verhofstadt (1999–2008) • Yves Leterme (2008) • Herman Van Rompuy (2008–2009) • Yves Leterme (2009–2011) • Elio Di Rupo (2011–2014) • Charles Michel (2014–2019) • Sophie Wilmèsová (2019–2020) • Alexander De Croo (od 2020)
Kategorie