Wilfried Martens | |
---|---|
Předseda vlády Belgie | |
Ve funkci: 17. prosince 1981 – 7. března 1992 | |
Panovník | Baudouin I. Belgický |
Předchůdce | Mark Eyskens |
Nástupce | Jean-Luc Dehaene |
Ve funkci: 3. dubna 1979 – 31. března 1981 | |
Panovník | Baudouin I. Belgický |
Předchůdce | Paul Vanden Boeynants |
Nástupce | Mark Eyskens |
Stranická příslušnost | |
Členství | Christen-Democratisch en Vlaams |
Rodné jméno | Wilfried Achiel Emma Martens |
Narození | 19. dubna 1936 Sleidinge |
Úmrtí | 9. října 2013 (ve věku 77 let) Lokeren |
Místo pohřbení | Campo Santo |
Choť | Miet Smet |
Alma mater | Harvardova univerzita Katolická univerzita v Lovani |
Profese | politik a advokát |
Náboženství | katolická církev |
Ocenění | velkokříž Řádu Isabely Katolické (1980) medaile Roberta Schumana (1995) velkokříž Řádu Leopolda II. velkokříž Řádu prince Jindřicha rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku … více na Wikidatech |
Commons | Wilfried Martens |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Wilfried Achiel Emma Martens (19. dubna 1936 – 9. října 2013) byl belgický křesťansko-demokratický politik, představitel strany Christen-Democratisch en Vlaams, jejímž předsedou byl v letech 1972–1979.
Premiérem Belgie byl v letech 1979–1981 a 1981–1992. Patřil k zakladatelům Evropské lidové strany a od roku 1990 stál v jejím čele.
Stát | Stuha | Název | Datum udělení |
---|---|---|---|
Belgie | Velkodůstojník Řádu Leopolda | ||
Velkokříž Řádu Leopolda II. | 2000 | ||
Velkokříž Řádu koruny | |||
Francie | Velkokříž Národního řádu za zásluhy[1] | 28. února 1983 | |
Velkodůstojník Řádu čestné legie | |||
Chorvatsko | Velký řád královny Jeleny | 2006 | |
Island | Velkokříž Řádu islandského sokola | 16. října 1979 | |
Itálie | Velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[2] | 20. února 1986 | |
Komory | Velkodůstojník Řádu zeleného půměsíce[3] | 9. června 1982 | |
Lucembursko | Rytíř velkokříže Řádu dubové koruny | 20. června 1984 | |
Mexiko | Stuha Řádu aztéckého orla[4] | 14. června 1985 | |
Německo | Velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo[5] | 7. února 1984 | |
Nizozemsko | Rytíř velkokříže Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské | ||
Portugalsko | Velkokříž Řádu Kristova[6] | 10. prosince 1982 | |
Velkokříž Řádu prince Jindřicha[6] | 31. října 1987 | ||
Rakousko | Velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[3] | 30. května 1985 | |
Řecko | Velkokříž Řádu Fénixe | ||
Španělsko | Rytíř velkokříže Řádu Isabely Katolické[7] | 1980 |