| Jeho Eminence Pietro Gasparri | |
|---|---|
| Kardinál státní sekretář | |
 | |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 31. března 1877 |
| Biskupské svěcení | 6. března 1898 světitel François-Marie-Benjamin Richard |
| Kardinálská kreace | 16. prosince 1907 kreoval Pius X. |
| Titul | kardinál-kněz |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 5. května 1852 |
| Místo narození | Ussita |
| Datum úmrtí | 18. listopadu 1934 (ve věku 82 let) |
| Místo úmrtí | Řím |
| Místo pohřbení | Ussita |
| Povolání | diplomat, kanonista a katolický kněz |
| Alma mater | Papežský římský vyšší seminář |
| Podpis |  |
| Řády a ocenění | Řád bílé orlice velkokříž Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara velkokříž Řádu věže a meče velkokříž s řetězem Řádu Karla III. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pietro kardinál Gasparri (5. května 1852 Capovallazza di Ussita – 18. listopadu 1934 Řím) byl církevním právníkem, duchovním a vatikánským státním sekretářem, který se zasloužil o vydání Kodexu kanonického práva a uzavření Lateránských dohod.
Pocházel z rolnické rodiny v Maceratě, byl nejmladším z devíti dětí. Filosofii a teologii studoval na různých římských univerzitách, získal doktoráty z obojího práva, z kanonického práva a z práva civilního.
Na kněze byl vysvěcen 31. května 1877 a poté byl osobním sekretářem kardinála Teodolfa Mertela. Roku 1896 se stal členem komise pro prozkoumání platnosti anglikánských svěcení.
Papež Lev XIII. jej roku 1898 jmenoval titulárním arcibiskupem a vyslal jej jako apoštolského delegáta (nižší stupeň papežského diplomatického zastoupení) do Peru, Ekvádoru a Bolívie.
Roku 1901 se stal sekretářem Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti a roku 1904 členem komise pro kodifikaci kanonického práva
Papež Pius X. jej v konzistoři 16. prosince 1907 jmenoval kardinálem titulu San Bernardo alle Terme, roku 1915 optoval pro titul San Lorenzo in Lucina.
Od května 1914 do ledna 1915 a pak od prosince 1916 až do smrti byl kardinálem-komořím (camerlengo).
Po náhlé smrti kardinála Domenica Ferraty jej Benedikt XV. jmenoval státním sekretářem.
Gasparri se velmi zasloužil o zpracování Kodexu kanonického práva z roku 1917, ale také a především o uzavření Lateránských dohod, které podepsal spolu s Benitem Mussolinim 11. února 1929.
Jako hlava vatikánské diplomacie se také zasloužil o uzavření modu vivendi s Československem roku 1927, kdy také posvětil základní kámen nové stavby české koleje v Římě, Nepomucena.
Roku 1930 opustil funkci státního sekretáře. Zemřel v Římě 18. listopadu 1934, je pochován na hřbitově ve svém rodném městě Ussita.
Kříž svobody I. třídy – Estonsko, 29. dubna 1925[1]
velkokříž Řádu věže a meče – Polsko, 23. února 1929[2]
rytíř Řádu zvěstování – Italské království, 1930
rytíř velkokříže Řádu svatého Mauricia a svatého Lazara – Italské království, 1930
rytíř velkokříže Řádu italské koruny – Italské království, 1930
rytíř Řádu bílé orlice – Polsko
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pietro Gasparri na Wikimedia Commons 
Osoba Pietro Gasparri ve Wikicitátech| titulární arcibiskup v Cesareji Palestinské | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Antonio Agliardi |
1898–1907 Pietro Gasparri |
Nástupce: Vincenzo Sardi di Rivisondoli |
| Kardinál státní sekretář | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Domenico Ferrata |
1914–1930 Pietro Gasparri |
Nástupce: Eugenio Pacelli |
| Kardinál-komoří | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Francesco Salesio Della Volpe |
1916–1934 Pietro Gasparri |
Nástupce: Eugenio Pacelli |
