Broušený siderit z dolu Morro Velho (Nova Lima, Minas Gerais, Brazílie)
Siderit (Haidinger, 1845), chemický vzorec FeCO3 (uhličitan železnatý), je klencový minerál.[1]
Název pochází z řeckého σίδηρος (sídyros) = železo. Starší český název je ocelek.
Původ
Primárně sedimentární, dále hydrotermální i metasomatický.
Morfologie
Nejčastěji v hrubozrnných, méně často v jemnozrnných agregátech. Celistvý jako konkrece s jílovitou příměsí v sedimentech (pelosiderit), někdy ledvinité, kulovité či hroznovité agregáty. Pokud mají vnitřní paprsčitou stavbu, nazývají se sférosiderity. Krystaly nejsou hojné (drúzy bývají na rudních žilách) a mají tvar romboedrů (často zaoblené), zřídka tabulky, prizmatické, dvojčatný srůst je vzácný.
Vlastnosti
Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 4–4,5, hustota 3,7–3,9 g/cm³, štěpnost dokonalá podle {1011}, lom nerovný, lasturnatý, někdy i tříštivý.
Chemické vlastnosti: Složení: Fe 48,20 %, C 10,37 %, O 41,43 %. Před dmuchavkou puká, netaví se. Při žíhání se rozkládá na CO2 a oxidy železa, které jsou magnetické. V HCl se rozkládá až po zahřátí.
