Roční úhrn srážek je extrémně nízký a činí 485 mm. Pouze 2 % měřicích stanic Německé meteorologické služby registruje nižší hodnoty. Nejsušší měsíc je únor, nejčastější srážky se vyskytují v červnu, a to dvakrát více než v únoru. Srážky minimálně kolísají a jsou rozděleny stejnoměrně během celého roku.
Městské čtvrtě
Altstadt
Bahnhofsvorstadt
Bürgerpark
Haferbreite
Nord
Ost
Röxe
Siedlung
Stadtsee I
Stadtsee II
Stadtsee III
Süd
Südost
Villenviertel
vilová čtvrť Stadtsee
Spádové obce
Altstadt
Bahnhofsvorstadt
Bürgerpark
Haferbreite
Nord
Ost
Röxe
Siedlung
Stadtsee I
Stadtsee II
Stadtsee III
Süd
Südost
Villenviertel
Historie
Uenglingerská brána
Ves „Steinedal" byla poprvé zmiňována v roce 1022 jako država kláštera Michaelisklosters v biskupství Hildesheim. BraniborskýmmarkrabětemAlbrechtem I. Medvědem bylo městu roku 1160 propůjčeno právo trhu podle magdeburskéhoměstského práva. V 12. století byla založena farnost St. Jacobi. Roku 1230 se započalo se stavbou františkánskéhokláštera na Mönchskirchhofu. Ve 13. století byla založena gildaStendaler Seefahrergilde, která vlastnila práva k provozování obchodu v prostoru Severního moře a Baltského moře. Nejstarší listinná zmínka o obchodním domu St. Marien pochází z roku 1283. Od roku 1300 má město právo stavět hradby a ze stejné doby pochází také brána Tangermünder. Kamenné bloky jsou dodnes patrné v základech pozdější přestavěné brány. V roce 1338 byla zřízena v ulici Brüderstraße latinská škola, pozdější gymnázium. Slavným žákem byl v 18. století archeolog Johann Joachim Winckelmann, který gymnázium navštěvoval od roku 1726 do roku 1736.
Stendal patřil od roku 1358 do roku 1518 prokazatelně do hanzy. Společně s Brandenburgem patřil k nejstaršímu mincovnímu místu v braniborské marce, stendalské stříbrňáky byly ve středověku známou a užívanou měnou.
Ve 14. století byl vystavěn refektář v Mönchskirchhofu, který dnes poskytuje přístřeší městské knihovně.
refektář - dnes knihovna
V místě, kde stál ještě v roce 1215hrad, bylo v roce 1423 započato se stavbou dómu. Z roku 1440 pochází brána Uenglinger. Od 15. století byla po etapách budována radnice s presbyterářem a bočními křídly. Klášter Sv. Kateřiny (St. Katharinenkloster, dnes Altmärkisches Museum a hudební fórum) byl zřízen jako augustiniánskýklášter rozhodnutím kurfiřta Fridricha II. Dobrotivého v roce 1456. Z roku 1462 pochází vyřezávaná stěna, dodnes patrná v radniční aule.
V roce 1488a začal pracovat Joachim Westfal, první tiskař v braniborské marce. Ve stejném roce se vzbouřili občané města proti uložení daně z piva. V roce 1502 uzavřela sňatek v Stendalu Alžběta Oldenburská, dcera dánského krále Jana I., s braniborským kurfiřtem Jáchymem I.
Roku 1849 byl zahájen provoz na železniční trati Magdeburg–Stendal–Lutherstadt Wittenberg. Se stavbou hlavního nádraží bylo započato roku 1869, dokončeno bylo roku 1871. O dva roky později byla zřízena hlavní drážní dílna, roku 1881 připojená ve správě královské pruské železnice (Königlich Preußische Eisenbahnverwaltung) a po roce 1920 k říšské dráze jako opravna RAW Stendal (Reichsbahn - Ausbesserungswerk Stendal).
Stendal v 19. století
V roce 1888 bylo založeno Altmarkische Museum. V roce 1906 byla na památku čestného občana Dr. Haackeho na Sperlingsbergu postavena kašna, které se lidově říkalo „Sperlings-Ida". V roce 1926 po 34 letech provozu byla zastavena stendalská koňka.
První světová válka
3. srpna 1914 vytáhla do války první eskadronahusarů, sídlících ve městě (Magdeburgisches Husarenregiment Nr. 10). V městském lazaretu bylo 8. září 1914 asi 160 raněných vojáků. V prosinci 1916 bylo ve vojenském zajateckém táboru u vojenského cvičiště umístěno více než 11 000 válečných zajatců. V roce 1917 byly do mobilizační sběrny kovu předány dva zvonydómu a zvon kostela Panny Marie. V průběhu listopadové revoluce převzala dne 8. listopadu 1918 policejní moc dělnicko-vojenská rada. Po podpisu příměří v Compiègne bylo od 11. listopadu 1918 v husarskýchkasárnách zřízeno sběrné místo. Válečný zajatecký tábor byl do konce roku 1918 téměř vyklizen a byl přizpůsoben jako tranzitní tábor pro německé válečné zajatce.
Stendal za druhé světové války
Během druhé světové války se město stávalo, hlavně díky umístění vojenských jednotek Wehrmachtu, terčem spojeneckýchnáletů, během nichž docházelo k častým vzdušným soubojům nad městem a několik spojeneckých bombardérů se při tom zřítilo na město nebo v jeho blízkosti. Krom toho město i letecká základna Stendal-Borstel, kde byly umístěny stíhací eskadry (mezi jiným stíhací eskadra 301 „Divoké svině"), ležely přímo na letecké trase bombardovacích svazů, které měly za cíl bombardovat Berlín. Na jaře 1945 přišlo během jediného náletu na městskou čtvrť Röxe o život 300 lidí. Zasaženo bylo rovněž hlavní nádraží. Dne 8. dubna zasáhla bomba i katedrálu a zničena byla křížová cesta. Středověká skleněná výplň oken byla již dříve demontována a tím zachráněna. V dubnu 1945 startovalo z letiště Stendal-Borstel k jednomu z nejspornějších podniků konečné fáze druhé světové války zvláštní komando Labe.
13. dubna předal starosta Wernecke, který byl členem NSDAP, město americkým ozbrojeným silám. Nato bylo město označeno Josephem Goebbelsem „kvůli zbabělému předání" jako „bezectné". Dne 4. května 1945 na stednalské radnici kapitulovala německá 12. armáda (armáda Wenck) pod velením generála říšského svobodného pána von Edelsheim. Zástupci anglické armády byli přijati vedením města dne 12. června, ale byli dne 1. července vystřídáni zástupci Rudé armády. Bývalý starosta Wernecke byl internován Rudou armádou v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde v prosinci 1945 zemřel. Ačkoli na počátku války bylo ve městě asi 34.000 obyvatel, díky přílivu uprchlíků, kterým bylo poskytnuto přístřeší, bylo na konci války dne 16. června ve městě asi 65.000 obyvatel.
Časy NDR
Za doby existence NDR bylo město nejdůležitějším průmyslovým centrem na severu okresu Magdeburk, mezi jiným díky železniční opravně RAW (Reichbahnausbesserungswerk), založené roku 1873 a zestátněné v roce 1881, státnímu podniku Dauermilchwerk (výroba trvanlivého mléka), výrobě ocelového nábytku, závodu Wärmegerätewerk (STIMA) a státnímu podniku Geologický průzkum/Geologický výzkum a průzkum. Sídlil zde také Okresní institut veterinární služby (BIV), který vznikl z Tiergesundheitsamtu (TGA, úřad pro zdraví zvířat) a okresní veterinární nemocnice. V roce 1990 byl přeměněn na Státní výzkumný veterinární a potravinářský úřad.
Již v roce 1640 byl Stendal poprvé zmiňován jako posádkové město. Následně byl v roce 1715 založen pruský pěší regiment a tento byl až do roku 1806 umístěn ve městě. Od roku 1860 byl Stendal opět posádkou vojenských útvarů, mezi jiným od roku 1884 tu byl posádkou Magdeburský husarskýpluk č. 10, a to až do roku 1919. V jeho tradici potom pokračoval od roku 1919 do roku 1937 3. jezdeckýpluk. V roce 1936 byl na letišti Stendal-Borstel založen první německý výsadkový stíhací oddíl, ve kterém sloužil svého času též Max Schmeling. Dále byl ve městě umístěn 93. pěšípluk a několik stíhacícheskadervojenského letectva.
Až do převratu byl Stendal sídlem komanda Nord pohraniční stráže NDR a nadto také stanovištěm 207. motostřelecké divize skupiny Sovětských vojsk v NDR. Tato divize byla podřízena velení 3. úderné armády v Magdeburku. Na konci roku 1994 opustili město poslední sovětští vojáci, čímž skončily doby posádkového města.
ruská kasárna, bazén
27. září 2009 byl zveřejněn výsledek občanského referenda o přejmenování města. 78 % obyvatel souhlasilo se starým názvem „Hansestadt Stendal". Toto přejmenování vstoupilo v platnost k 1. lednu 2010.
Vývoj obyvatelstva
Během první světové války došlo poprvé k úbytku obyvatelstva. Město se však rychle zotavilo a počet obyvatel dosáhl krátce před vypuknutím druhé světové války skoro 36 000. Po druhé světové válce vrostl počet obyvatel díky přistěhovalectví vyhnanců z dřívějších německých zemí na východě poprvé na 40 000. V období od roku 1950 do roku 1964 město ztratilo 4 600 obyvatel a v roce 1964 klesl počet na předválečný stav. S 37 496 obyvateli to byl historicky nejnižší počet obyvatel v poválečné době.
Od 1965 rostlo město především díky investicím do velkých sídlišť a 31. prosince 1989 dosáhlo s 51 461 obyvateli na historické maximum. Od 1990 měl počet obyvatel města díky migraci a převažující úmrtnosti nad živě narozenými klesající tendenci a v polovině roku 2007 se dostal opět na úroveň roku 1964. Proti vzniku prázdných nájemných bytů díky odlivu obyvatel od roku 2008 působí demolice, demontáž a doprovodná sanace panelových sídlišť. Je počítáno s infrastrukturou pro 35 000 obyvatel.
Díky reformě intravilánu v Sasku-Anhaltsku, probíhající od roku 2009-2011, došlo k 1. lednu 2010 k včlenění deseti okolních obcí pod správu města, čímž narostl počet obyvatel z 35 900 (ke dni 31. prosince 2008) na 40 (974.
Rok
Obyvatel
1830
6.125
1. prosinec 1877
13.137
1. prosinec 1905
23.281
1. prosinec 1910
27.263
1. prosinec 1916
24.525
5. prosinec 1917
24.489
8. říjen 1919
29.367
Rok
Obyvatel
SL 1964
37.496
SL 1971
38.314
SL 1981
45.840
31. prosinec 1989
51.461
31. prosinec 1995
45.719
31. prosinec 2000
40.392
31. prosinec 2001
39.506
Rok
Obyvatel
31. prosinec 2002
39.003
31. prosinec 2003
38.662
31. prosinec 2004
37.573
31. prosinec 2005
37.137
31. prosinec 2006
36.761
31. prosinec 2007
36.306
31. prosinec 2008
35.900
(Pramen: Staatsbibliothek zu Berlin (Statistische Jahrbücher des Deutschen Reiches; Statistisches Landesamt Sachsen-Anhalt; SL=sčítání lidu)
Připojení obcí
1906 – obec Röxe
1953 – obec Wahrburg
1. červenec 1973 – obecBorstel
1. leden 1998 – obec Staffelde s částí obce Arnim
15. duben 1999 – obec Bindfelde s částí obce Charlottenhof
1. leden 2005 – obec Jarchau
1. leden 2010 – obce Buchholz, Groß Schwechten s částí obce Neuendorf am Speck a Peulingen, Heeren, Möringen s částí obce Klein Möringen, Nahrstedt, Staats, Uchtspringe s částí obce Borgitz a Wilhelmshof, Uenglingen, Volgfelde a Wittenmoor s částí obce Vollenschier
29. duben 2010 – obec Vinzelberg
1. září 2010 – obec Dahlen s částí obce Dahrenstedt, Gohre, Welle a Insel s částí obce Döbbelin a Tornau
památník obětem fašismu z roku 1969 v August-Bebel-Parku
pamětní deska na domu v Arneburger Straße 27 z roku 1951 (v dobách NDR ulice Roberta Dittmanna) na památku komunisty Roberta Dittmanna, zavražděného v roce 1942 v koncentračním táboru Sachsenhausen, deska odstraněna v roce 1989
sovětský čestný hřbitov ve čtvrti Röxe za 262 rudoarmějců, sovětských válečných zajatců a nuceně nasazených
pamětní deska v Petrikirche za všechny oběti obou světových válek
pamětní deska na katedrále za vojáky a důstojníky ze Stendalu, padlé během německo-francouzské války
v ulici Bruchstraße existuje takzvaný Stolperstein na památku tamější synagogy, zničené při křišťálové noci
památník padlým za 1. světové války na faře chrámu sv. Kateřiny (dřívější klášterní kostel, nyní hudební fórum Katharinenkirche)
Politika
Městská rada
Městská rada má 40 členů . Po komunálních volbách 7. června 2009 byly křesla v radě rozděleny následovně:
Vzhledem k aktuálním právním změnám se zvýší počet členů městské rady od příštích komunálních voleb v roce 2014 o 13 zástupců ze sloučených obcí, takže celkový počet členů rady bude 53. Hlasovací právo jako člen městské rady má i primátor.
Primátor
Primátorem je Klaus Schmotz (bezpartijní; nominovaný za CDU). Byl po volbách dne 17. února 2008 při volební účasti 34 % s 68,4 % odevzdanými hlasy zvolen na druhé funkční sedmileté období. Krátce před volbami se na něho snesla kritika za jeho funkce v době existence NDR, kdy byl na ministerstvu národní obrany vyšším důstojníkem na odboru financí a ekonomiky ve štábu pohraniční skupiny Nord, odpovědným za finanční zabezpečení všech vojenských úkolů, včetně údržby prostředků osobní ochrany.
Městský znak
Znak města byl schválen předsednictvem vlády v Magdeburku dne 10. července 1995.
Uspořádání: Rozpolcený ve stříbrné barvě, v popředí (vlevo) červený orel ve zlaté zbroji, vzadu (vpravo) čtyři (1:2:1) kosočtverce.
Barvami města je červená a stříbrná (bílá).
Nejstarší městská pečeť, doložená již z roku 1263, ukazuje kulaté městské hradby s otevřenou bránou, nad kterými přečnívá šest věží a nad tím je braniborský červený orel. Pečeť sekretáře městské rady ze 14. století zobrazuje jen orla, který drží v každém pařátu kosočtverec. Nynější městský znak je zobrazován většinou od 16. století, první jeho zobrazení pochází z počátku 15. století na stendalských brakteátech, které mezi prvními začal vydávat Friedrich I. Hohenzollern. K významu čtyř rout, které se označují jednou jako kameny, poté jako zrna ječmene a nakonec jako smaragdy, neexistuje žádný jasný výklad.
Znak z doby NDR
Současný znak
Jižní obchvat města
V právní vědě zaujímá své místo rozhodnutí spolkového ústavního soudu ve věci známé jako Jižní obchvat Stendalu. Podle plánu výstavby dopravní infrastruktury v rámci sjednocení Německa byla vytyčena trasa jedné ICE přes město. Obec proti tomu vydala vlastní opatření na ochranu svých pozemků, což vedlo k výraznému zdržení, a proto byl schválen spolkový zákon, který výstavbu trasy ICE nyní konečně urychlí, neboť je možné provést i vyvlastnění pozemků na plánované trase. Mimořádné přitom bylo, že tento zákon nebyl vydán proto, aby vzniklo obvyklé, všeobecné pravidlo, ale byl speciálně přizpůsoben pro jednu konkrétní situaci. Na základě důležitých argumentů, týkajících se strukturálních opatření v rámci opětovného sjednocení Německa byl zákon vydán v souladu s ústavu a nyní je základní součástí právnického vzdělání znám jako případ Südumfahrung Stendal.
Kultura a pamětihodnosti
Divadlo Altmark
Divadlo
Kulturním středem města a celé oblasti je divadlo Altmark (Stará marka). Bylo založeno v roce 1946 a angažuje se zejména v oblasti dětského a mládežnického divadla. Vedle vlastních divadelních představení se v něm konají pravidelná pohostinná vystoupení různých hudebních souborů a tanečních divadel. Dále se zaměřuje na pořádání symfonických koncertů a divadelních plesů, konferencí a různých výstav.
Vedle divadla Almark bylo v roce 1998 v městské části Stadtsee zřízeno Kunstplatte jako kulturní centrum. Bohatou kulturní nabídku tam nacházejí zejména mladiství. Mezi oběma kulturními domy existuje od roku 2005 kooperační smlouva.
Také Musikforum Katharinenkirche přináší ročně ke kulturní nabídce města asi 100 výstav, mezi tím komorní a symfonické koncerty, vystoupení sborů i sólistů, koncerty rockové, populární a lidové hudby a zábavní výstavy.
Muzea
Winckelmannovo muzeum se nalézá ve vnitřním městě, v místě rodného domu Johanna Joachima Winckelmanna a je také sídlem Winckelmannovy společnosti. Jsou tam vystaveny životopisné dokumenty, vydané práce, kresby a vytištěné grafiky jakož i řecképlastiky a drobné antické umění. Pravidelně se pořádají mimořádné výstavy k archeologii a k dějinám umění zvláště z 18. a 19. století až po moderní umění.
Altmärkische Museum ukazuje exponáty k dějinám a kulturním dějinám města Stendal a Altmarku od prvotní a rané historie až po současnost. K tomu patří mezi jiným prehistorické nálezy z regionu, exponáty ke kultuře hanzovního města, sakrální sochařství, románské drobné umění a materiály z archeologických nálezů ve městě.
Landesfeuerwehrmuseum (Zemské hasičské muzeum) Saska-Anhaltska předkládá vývoj požárnictví od kožených věder až po moderní hasicí vozy. Důraz je kladen na požární vozidla bývalé NDR.
Zoologická zahrada
V roce 1952 byla znovu otevřena zoologická zahrada rozkládající se asi na šesti hektarech ve čtvrti Stadtsee.
Stavby
Socha Rolanda před radnicí
Pozoruhodných je několik budov ve slohu cihlové gotiky:
Dálkovou osobní dopravu obsluhují ve dvouhodinovém taktu vlakyInterCity linky 77 (Štětín –) Berlín – Hannover – Münster (Vestfálsko) (– Amsterodam). Během dne krom těchto jsou to ještě vlaky ICE na trati Berlín – Hannover – Köln/Düsseldorf. Dále ještě jedenkrát denně dálkové spojení do Hamburku, do Berlína-Krakau vlaky EuroCity a též do Magdeburku-Lipska a Schwerinu-Rostocku vlaky InterCity. Jednou týdně cestují mezi Berlínem a Münsterem (Örtze) vlakem Intercity především vojáci Bundeswehru, umístění v Münsteru.
Stendal je mimoto nejdůležitějším uzlem SPNV na severu Sasko-Alhaltska. Vyjíždí odtud po regionálních drahách každou hodinu vlaky směrem na Oebisfelde – Wolfsburg – Braunschweig, Wolmirstedt – Magdeburk – Schönebeck (na Labi), Osterburg (Altmark) – Wittenberge a Tangermünde a každou druhou hodinu vlaky do Salzwedelu a Rathenowu. Regionální expresy staví každé dvě hodiny a zabezpečují rychlé spojení do Magdeburku a Salzwedelu - Uelzenu. Nadto je ráno bezprostřední spojení do Berlína a Cottbusu.
Ve správním území města se nalézají vedle nádraží Stendal (označováno jako hlavní nádraží) ještě stanice Stendal-Stadtsee na trati do Wittenberge a Stendal-Vorbahnhof na trati do Tangermünde.
Místní doprava
Městská místní osobní doprava byla provozována od roku 1892 do roku 1926 společností Stendaler Straßenbahn AG. Od 1. listopadu 2010 provádí přepravu společnost Stendalbus, jedna ze značek podniku regionální dopravy Westsachsen GmbH (RVW), a to sedmi linkami městské veřejné místní osobní dopravy, na území okresu 34 regionálními linkami místní dopravy a též obsluhuje zemskou linku (linka 900) Stendal – Tangermünde – Schönhausen – Havelberg – Glöwen.
základní škole na Goethově ulici (škola s celodenní péčí)
Gagarinova základní škola
základní škola „Am Stadtsee"
základní škola „Nord"
základní škola „Petrikirchhof"
dvojjazyčná soukromá základní škola „Altmark" (škola s celodenní péčí)
speciální školy:
GB-Schule „Helen Keller"
LB-Schule „Pestalozzi"
umělecké školy:
Umělecká škola I – Evropská škola
Umělecká škola II
vzdělávací zařízení města:
lidová univerzita Stendal
hudební a umělecká škola
Osobnosti
Čestní občané
Otto von Bismarck
Čestným občanem města je tajný zdravotní rada Freidrich Herman Haacke, vedoucí johanitské nemocnice a královský krajský fyzik (1824–1899). Věnoval se neúnavnému boji proti epidemii cholery, která zuřila ve městě v 19. století. Na jeho počest byla zřízena Haackeova fontána na Sperlingbergu.
Roku 1872 byl jmenován čestným občanemříšský kancléř kníže Otto von Bismarck. 7. května 1995 byli čestnými občany jmenováni Eugenia Jütting (1907–2004) a Hans Jütting (1909–1999), zakladatelé nadace Jütting. Ačkoli se podnikatel Hans Jütting vystěhoval do USA, zůstal vždy spojen se svým rodným městem. Jeho zásluhou byl v 70. a 80. letech 20. století zachráněn před definitivním úpadkem chrám Sv. Kateřiny a bylo z něho vytvořeno hudební zařízení.
Dietrich Kagelwit (okolo 1300–1367), také známý jako Dietrich von Portitz; významným rádce císaře Karla IV.
Wilfried Klingbiel (* 1939), německých fotbalový reprezentant, svého času hráč Lok Stendal
Irina Korschunow (* 1925), německá spisovatelka (hlavně knihy pro děti)
Kurt Liebrecht (* 1936), německých fotbalový reprezentant, hráč Lok Stendal
Gottfried Friedrich Franz Loeffler (1815–1874), vojenský lékař
Frieda Menshausen-Labriola (1861–1939), známá autorka miniatur a portrétistka, její práce jsou k vidění v mnoha evropských muzeích a soukromých sbírkách
Německo
multimediální obsah na Commons
.jpg)
