Tung Pi-wu (čínsky pchin-jinem Dǒng Bìwǔ, znaky 董必武; 5. března 1886 — 4. dubna 1975) byl čínský komunistický politik, od 30. do 70. let člen vedení Komunistické strany Číny. Do politiky se zapojil od roku 1911, kdy vstoupil do Čínské aliance, později se stal členem Kuomintangu a roku 1921 patřil k zakládajícím členům Komunistické strany Číny. V komunistické straně se od začátku 30. let věnoval právním otázkám, během druhé jednotné fronty s Čou En-lajem a dalšími udržoval kontakty mezi komunistickou stranou a Kuomintangem. Od roku 1945 do konce života byl členem politbyra ÚV KS Číny, po založení Čínské lidové republiky zastával úřady místopředsedy vlády (1949–1954), předsedy nejvyššího soudu (1954–1959), tajemníka ústřední kontrolní komise KS Číny (1955–1968), místopředsedy Čínské lidové republiky (1959–1975) a po sesazení předsedy ČLR Liou Šao-čchiho roku 1968 vykonával do roku 1975 funkci úřadující hlavy státu.
Život
Mládí a počátky politické kariéry v Kuomintagu a komunistické straně
Tung Pi-wu se narodil v okrese Chuang-an na východě provincie Chu-pej v rodině statkáře.[1] Získal klasické vzdělání, studoval i na moderní střední škole, krátce vyučoval. V roce 1911 se připojil k Čínské alianci, tajné protičchingské společnosti, a zúčastnil se povstání ve Wu-čchangu. V roce 1913 pak odjel do Japonska studovat práva na Japonské univerzitě v Tokiu. Během pobytu v Japonsku vstoupil do nově vzniklé Sunjatsenovy Čínské revoluční strany, z níž se později stal Kuomintang. V roce 1915 se na příkaz Kuomintangu vrátil do Číny, aby organizoval odpor proti režimu Jüan Š’-kchaje v rodném Chu-peji, kvůli čemuž skončil na šest měsíců ve vězení. Po propuštění se vrátil do Japonska, aby dokončil studia práv. V letech 1917–1918 působil v nižší funkci v provinční administrativě v Chu-peji.[1]
Poté odešel do Šanghaje, kde se prostřednictvím skupiny komunistických intelektuálů soustředěných kolem Li Chan-ťüna poprvé seznámil s marxismem. Po návratu do Chu-peje roku 1920 založil ve Wu-chanu střední školu a také místní komunistickou organizaci a (společně s Čchen Tchan-čchiouem) se jako její reprezentant v roce 1921 zúčastnil zakládajícího I. sjezdu Komunistické strany Číny.[1] Poté budoval provinční chupejskou organizaci KS Číny, současně pracoval i v Kuomintangu, roku 1924 odešel do Kantonu podílet se na organizaci jednotné fronty s komunisty,[2] roku 1926 se dostal do vedení Kuomintangu, když byl zvolen kandidátem ústředního výkonného výboru.[1]
Od poloviny 20. do poloviny 40. let
S rostoucím napětím mezi Kuomintangem a KS Číny se však nakonec v létě 1927 rozhodl postavit na stranu komunistů. Působil ve wuchanské vládě kuomintangské levice.[2] Po její porážce a po neúspěchu povstání v Nan-čchangu se musel ve Wu-chanu skrývat, proto prchl do Šanghaje a pak Japonska. Na osm měsíců se uchýlil do Kjóta a poté se vydal do Sovětského svazu.[1] Tam v letech 1928–1931 navštěvoval Mezinárodní leninskou školu a moskevskou Sunjatsenovu univerzitu. Po návratu do Číny v roce 1932 odešel do centrální sovětské oblasti v provincii Ťiang-si, kde zastával funkci politického ředitele Akademie Rudé armády a ředitele ústřední stranické školy. Na II. všečínském sjezdu sovětů v lednu 1934 byl zvolen členem ústředního výkonného výboru Čínské sovětské republiky a prozatímním předsedou jejího nejvyššího soudu.[1]
Účastnil se Dlouhého pochodu, po příchodu sovětské oblasti Šen-si-Kan-su-Ning-sia stanul v čele komise prošetřující čistky proti údajným kontrarevolucionářům prováděné dosavadním vedením oblasti. Řada obětí čistek byla osvobozena a rehabilitována, včetně Liou Č’-tana, zakladatele sovětské oblasti.[3] Od podzimu 1935 opět stanul v čele ústřední stranické školy (do dubna 1937). V tomto období patřil k respektovaným komunistům starší generace, takzvaným „pěti starším z Jen-anu“, spolu s Lin Po-čchüem, Sü Tche-lim, Wu Jü-čangem a Sie Ťüe-cajem. Byl členem delegace KS Číny (vedené Čou En-lajem), která jednala s kuomintangskými generály a Čankajškem během Sianského incidentu v prosinci 1936.[1] Z 20. let i předešlého období až k roku 1911 si zachoval četné kontakty mezi kuomintangskými představiteli, zejména ve Wuchanu a okolí byl široce známý. Vedení KS Číny toho využilo a po obnovení oficiálních styků KS Číny s Kuomintangem byl – vždy usměvavý a přátelský – jedním z hlavních komunistických vyjednavačů.[2] (vedle zejména Čou En-laje, který ve 20. letech navázal neméně široký okruh styků). Od září 1937 vedl styčný úřad komunistické 8. pochodové armády v Si-anu.[1] Roku 1938 působil ve Wu-chanu v jangc’ťiangském byru ÚV (v němž se podílel na organizaci strany na kuomintangských územích) a ve styčném úřadu udržujícím spojení s kuomintangskou vládou. Od července 1938 byl členem kuomintangské Národní politické rady (rada zasedala ve Wu-chanu, od října 1938 v Čchung-čchingu, od roku 1944 se neúčastnil její práce i když formálně zůstal jejím členem do roku 1947).[1][pozn. 1]
V listopadu 1938 byl přijat mezi členy ústředního výboru KS Číny (byl znovuzvolen na všech následujících sjezdech strany do konce svého života).[1] Poté, co v červnu 1943 Čou En-laj odjel z Čchung-čchingu do Jen-anu (kde sídlilo vedení KS Číny), převzal Tung Pi-wu vedení komunistické delegace v Čchung-čchingu (již předtím Čoua zastupoval a v případě jeho nemoci přebíral vedení delegace). Jako jediný komunista se zúčastnil zakládající konference Organizace spojených národů v San Franciscu roku 1945.[1]
Po roce 1945
Po VII. sjezdu KS Číny roku 1945 byl zvolen členem politbyra, kterým byl opětovně volen do konce života.[1] V letech 1946–1947 se v delegaci KS Číny vedené Čou En-lajem účastnil neúspěšných jednání s Kuomintangem o mírovém urovnání vztahů. V březnu 1947 se vrátil do Jen-anu,[1] v srpnu 1948 převzal funkci předsedy severočínské lidové vlády (do října 1949). Po zřízení Čínské lidové republiky v říjnu 1949 se stal členem její Ústřední lidové vlády a místopředsedou státní administrativní rady Ústřední lidové vlády (do září 1954), ve státní adminstrativní radě vedl politický a právní výbor.[1] Předsedal Čínské společnosti pro politické vědy a právo (1953–1964). V říjnu 1954 byl jmenován předsedou Nejvyššímu lidovému soudu (do dubna 1959) a současně vykonával funkci místopředsedy Čínského lidového politického poradního shromáždění (1954–1959). V březnu 1955 byl zvolen tajemníkem ústřední kontrolní komise KS Číny (do 1968). V dubnu 1959 byl společně se Sung Čching-ling zvolen místopředsedou Čínské lidové republiky, po odovolání Liou Šao-čchiho z úřadu předsedy Čínské lidové republiky vykonával funkci úřadující hlavy státu.[1]
Po X. sjezdu KS Číny roku 1973 byl zvolen členem stálého výboru politbyra. V lednu 1975 byly zrušeny úřady předsedy a místopředsedy ČLR, náhradou se stal místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců.[1]
V dubnu 1975 zemřel,[1] ve věku 89 let. Pohřben je na Papaošanském revolučním hřbitově v Pekingu. V oficiálním nekrologu byl popsán jako „jeden ze zakladatelů Komunistické strany Číny, velký marxista, vynikající proletářský revolucionář, otec-zakladatel Čínské lidové republiky“ a „zakladatel čínského socialistického právního systému“.
V roce 1991 byla na jednom z centrálních wuchanských náměstí, Chung-šan, vztyčena Tung Pi-wuova socha. Jeho rodný dům byl přeměněn v muzeum. Sbírky jeho osobních věcí jsou vystavovány v Chupejském provinčním muzeu ve Wu-chanu, samostatnou expozici má i v muzeu a pohřebišti obětí povstání Chuang-ma (1927) ve východochupejském okrese Chung-an.
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. Volume 1. A – O. München: K. G. Saur, 2012. ISBN 3-598-11331-5. S. 85. (anglicky)
- ↑ a b c MACKINNON, Stephen R. Wuhan, 1938: War, Refugees, and the Making of Modern China. Berkeley: University of California Press, 2008. ISBN 978-0-520-25445-9. S. 13. (anglicky) [Dále jen MacKinnon (2008)].
- ↑ DILLON, Michael. Zhou Enlai. The Enigma Behind Chairman Mao. London: I.B. Tauris, 2020. ISBN 978-1-7867-3672-7. S. 93. (anglicky) [Dále jen Dillon].
Externí odkazy
Místopředsedové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců 1. volební období (1954–1959)
Sung Čching-ling,
Lin Po-čchü,
Li Ťi-šen,
Čang Lan (zemřel 1955),
Luo Žung-chuan,
Šen Ťün-žu,
Kuo Mo-žo,
Chuang Jen-pchej,
Pcheng Čen,
Li Wej-chan,
Čchen Šu-tchung,
Tändzin Gjamccho,
Saifuddin Azizi od 1958 i
Čcheng Čchien
2. volební období (1959–1964)
Lin Po-čchü (zemřel 1960),
Li Ťi-šen (zemřel 1959),
Luo Žung-chuan (zemřel 1963),
Šen Ťün-žu (zemřel 1963),
Kuo Mo-žo,
Chuang Jen-pchej,
Pcheng Čen,
Li Wej-chan,
Čchen Šu-tchung,
Tändzin Gjamccho (do 1959),
Saifuddin Azizi,
Čcheng Čchien,
Čhökji Gjalcchän (do 1964),
Che Siang-ning,
Liou Po-čcheng,
Lin Feng 3. volební období (1965–1975)
Pcheng Čen (do 1966),
Liou Po-čcheng,
Li Ťing-čchüan (do 1966),
Kchang Šeng,
Kuo Mo-žo,
Che Siang-ning (zemřela 1972),
Chuang Jen-pchej (zemřel 1965),
Čchen Šu-tchung (zemřel 1966),
Li Süe-feng,
Sü Siang-čchien,
Jang Ming-süan (zemřel 1967),
Čcheng Čchien (zemřel 1968),
Saifuddin Azizi,
Lin Feng (do 1966),
Liou Ning-i,
Čang Č’-čung (zemřel 1969),
Ngaphö Ngawangdžigme,
Čou Ťien-žen 4. volební období (1975–1978)
Tung Pi-wu (zemřel 1975),
Sung Čching-ling,
Kchang Šeng (zemřel 1975),
Liou Po-čcheng,
Wu Te,
Wej Kuo-čching,
Saifuddin Azizi,
Kuo Mo-žo,
Sü Siang-čchien,
Nie Žung-čen,
Čchen Jün,
Tchan Čen-lin,
Li Ťing-čchüan,
Čang Ting-čcheng,
Cchaj Čchang,
Ulanfu,
Ngaphö Ngawangdžigme,
Čou Ťien-žen,
Sü Te-cheng,
Chu Ťüe-wen,
Li Su-wen,
Jao Lien-wej od 1976 i
Teng Jing-čchao
5. volební období (1978–1983)
Sung Čching-ling (zemřela 1981),
Nie Žung-čen (do 1980),
Liou Po-čcheng (do 1980),
Ulanfu,
Wu Te (do 1980),
Wej Kuo-čching,
Čchen Jün,
Kuo Mo-žo (zemřel 1978),
Tchan Čen-lin,
Li Ťing-čchüan,
Čang Ting-čcheng (do 1980),
Cchaj Čchang (do 1980),
Teng Jing-čchao,
Saifuddin Azizi,
Liao Čcheng-č’,
Ťi Pcheng-fej (do 1979),
Ngaphö Ngawangdžigme,
Čou Ťien-žen (do 1980),
Sü Te-cheng,
Chu Ťüe-wen od 1979 i
Pcheng Čen,
Siao Ťin-kuang,
Ču Jün-šan (zemřel 1981),
Š’ Liang od 1980 i
Pcheng Čchung,
Si Čung-sün,
Su Jü,
Jang Šang-kchun,
Čhökji Gjalcchän od 1981 i
Ču Süe-fan
6. volební období (1983–1988)
Čchen Pchi-sien,
Wej Kuo-čching,
Keng Piao,
Chu Ťüe-wen,
Sü Te-cheng,
Pcheng Čchung,
Wang Žen-čung,
Š’ Liang (zemřela 1985),
Ču Süe-fan,
Ngaphö Ngawangdžigme,
Čhökji Gjalcchän,
Saifuddin Azizi,
Čou Ku-čcheng,
Jen Ťi-cch’,
Chu Jü-č’ (zemřel 1986),
Žung I-žen,
Jie Fej,
Liao Chan-šeng,
Chan Sien-čchu,
Chuang Chua od 1986 i
Čchu Tchu-nan
7. volební období (1988–1993)
Si Čung-sün,
Ulanfu (zemřel 1988),
Pcheng Čchung,
Wej Kuo-čching (zemřel 1989),
Ču Süe-fan,
Ngaphö Ngawangdžigme,
Čhökji Gjalcchän (zemřel 1989),
Saifuddin Azizi,
Čou Ku-čcheng,
Jen Ťi-cch’,
Žung I-žen,
Jie Fej,
Liao Chan-šeng,
Ni Č’-fu,
Čchen Mu-chua,
Fej Siao-tchung,
Sun Čchi-meng,
Lej Ťie-čchiung,
Wang Chan-pin 8. volební období (1993–1998)
Tchien Ťi-jün,
Wang Chan-pin,
Ni Č’-fu,
Čchen Mu-chua,
Fej Siao-tchung,
Sun Čchi-meng,
Lej Ťie-čchiung,
Čchin Ťi-wej (zemřel 1997),
Li Si-ming,
Wang Ping-čchien,
Pagpalha Geleg Namgjal,
Wang Kuang-jing,
Čcheng S’-jüan,
Lu Ťia-si,
Bög,
Tömür Dawamät,
Kan Kchu (zemřel 1993),
Li Pchej-jao (zemřel 1996),
Wu Ťie-pching 9. volební období (1998–2003)
Tchien Ťi-jün,
Sie Fej (zemřel 1999),
Ťiang Čchun-jün,
Cou Ťia-chua,
Pagpalha Geleg Namgjal,
Wang Kuang-jing,
Čcheng S’-jüan,
Bög,
Tömür Dawamät,
Wu Ťie-pching,
Pcheng Pchej-jün,
Che Lu-li,
Čou Kuang-čao,
Čcheng Kche-ťie (do 2000),
Cchao Č’,
Ting Š’-sun,
Čcheng S’-wej,
Sü Ťia-lu,
Ťiang Čeng-chua 10. volební období (2003–2008)
Wang Čao-kuo,
Li Tchie-jing,
Ismail Ähmäd,
Che Lu-li,
Ting Š’-sun,
Čcheng S’-wej,
Sü Ťia-lu,
Ťiang Čeng-chua,
Ku Siou-lien,
Ragdi,
Šeng Chua-žen,
Lu Jung-siang,
Ojuunčimeg,
Chan Čchi-te,
Fu Tchie-šan (zemřel 2007) 11. volební období (2008–2013)
Wang Čao-kuo,
Lu Jung-siang,
Ojuunčimeg,
Chan Čchi-te,
Chua Ťien-min,
Čchen Č’-li,
Čou Tchie-nung,
Li Ťien-kuo,
Ismail Tiliwaldi,
Ťiang Šu-šeng,
Čchen Čchang-č’,
Jen Ťün-čchi,
Sang Kuo-wej 12. volební období (2013–2018)
Li Ťien-kuo,
Wang Šeng-ťün,
Čchen Čchang-č’,
Jen Ťün-čchi,
Wang Čchen,
Šen Jüe-jüe,
Ťi Ping-süan,
Čang Pching,
Čhampa Phüncchog,
Ärkin Iminbaqi,
Wan E-siang,
Čang Pao-wen,
Čchen Ču 13. volební období (2018–2023)
Wang Čchen,
Cchao Ťien-ming,
Čang Čchun-sien,
Šen Jüe-jüe,
Ťi Ping-süan,
Ärkin Iminbaqi,
Wan E-siang,
Čchen Ču,
Wang Tung-ming,
Padma Čhöling,
Ting Čung-li,
Chao Ming-ťin,
Cchaj Ta-feng,
Wu Wej-chua 14. volební období (2023–2028)
Li Chung-čung,
Wang Tung-ming,
Siao Ťie,
Čeng Ťien-pang,
Ting Čung-li,
Chao Ming-ťin,
Cchaj Ta-feng,
Che Wej,
Wu Wej-chua,
Tchie Ning,
Pcheng Čching-chua,
Čang Čching-wej,
Losang Gjalcen,
Šöhrät Zakir
Místopředsedové celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění 1. volební období (1949–1954)
Čou En-laj,
Li Ťi-šen,
Šen Ťün-žu,
Kuo Mo-žo,
Čchen Šu-tchung 2. volební období (1954–1959)
Sung Čching-ling, Tung Pi-wu,
Li Ťi-šen,
Čang Lan (zemřel 1955),
Kuo Mo-žo,
Pcheng Čen,
Šen Ťün-žu,
Chuang Jen-pchej,
Che Siang-ning,
Li Wej-chan,
Li S’-kuang,
Čchen Šu-tchung,
Čang Po-ťün (do 1958),
Tan Kah Kee,
Čhökji Gjalcchän,
Burhan Šähidi 3. volební období (1959–1965)
Pcheng Čen,
Li Ťi-šen (zemřel 1959),
Kuo Mo-žo,
Šen Ťün-žu (zemřel 1963),
Chuang Jen-pchej,
Li Wej-chan (do 1964),
Li S’-kuang,
Čchen Šu-tchung,
Tan Kah Kee (zemřel 1961),
Čhökji Gjalcchän,
Burhan Šähidi,
Čchen I,
Kchang Šeng,
Pagpalha Geleg Namgjal,
Ngaphö Ngawangdžigme,
Che Siang-ning 4. volební období (1965–1978)
Pcheng Čen,
Čchen I (zemřel 1972),
Jie Ťien-jing,
Chuang Jen-pchej (zemřel 1965),
Čchen Šu-tchung (zemřel 1966),
Liou Lan-tchao (do 1968),
Sung Žen-čchiung,
Sü Ping (zemřel 1972),
Kao Čchung-min (zemřel 1971),
Cchaj Tching-kchaj (zemřel 1968),
Wej Kuo-čching,
Teng C’-chuej (zemřel 1972),
Li S’-kuang (zemřel 1971),
Fu Cuo-i (zemřel 1974),
Tcheng Taj-jüan (zemřel 1974),
Sie Ťüe-caj (zemřel 1971),
Mao Tun,
Li Ču-čchen (zemřel 1968),
Pagpalha Geleg Namgjal,
Sü Te-cheng,
Li Te-čchüan (zemřela 1972),
Ma Sü-lun (zemřel 1970) 5. volební období (1978–1983)
Ulanfu,
Wej Kuo-čching,
Pcheng Čchung,
Čao C’-jang,
Kuo Mo-žo (zemřel 1978),
Sung Žen-čchiung,
Mao Tun (zemřel 1981),
Sü Te-cheng,
Ou-jang Čchin (zemřel 1978),
Š’ Liang ,
Ču Jün-šan (zemřel 1981),
Kchang Kche-čching,
Ťi Fang,
Wang Šou-tao,
Jang Ťing-žen,
Čang Čchung (zemřel 1980),
Pagpalha Geleg Namgjal,
Čou Ťien-žen,
Čuang Si-čchüan,
Chu C’-ang,
Žung I-žen,
Tchung Ti-čou (zemřel 1979) od 1979 i
Liou Lan-tchao,
Lu Ting-i,
Li Wej-chan,
Chu Jü-č’,
Wang Kchun-lun,
Čhökji Gjalcchän od 1980 i
Che Čchang-kung,
Siao Kche,
Čcheng C’-chua,
Jang Siou-feng,
Ša Čchien-li (zemřel 1982),
Burhan Šähidi,
Čou Pchej-jüan,
Čchien Čchang-čao od 1981 i
Liou Fej (zemřel 1983),
Tung Čchi-wu
6. volební období (1983–1988)
Jang Ťing-žen,
Liou Lan-tchao,
Lu Ting-i,
Čcheng C’-chua,
Kchang Kche-čching,
Ťi Fang (zemřel 1987),
Čuang Si-čchüan,
Pagpalha Geleg Namgjal,
Chu C’-ang,
Wang Kchun-lun (zemřel 1985),
Čchien Čchang-čao,
Tung Čchi-wu,
Tchao Č’-jüe,
Čou Šu-tchao (zemřel 1984),
Jang Čcheng-wu,
Siao Chua (zemřel 1985),
Čchen Caj-tao,
Lü Čeng-cchao,
Čou Ťien-žen (zemřel 1984),
Čou Pchej-jüan,
Burhan Šähidi,
Miao Jün-tchaj,
Wang Kuang-jing,
Teng Čao-siang,
Fej Siao-tchung,
Čao Pchu-čchu,
Jie Šeng-tchao (zemřel 1988),
Čchü Wu,
Pa Ťin od 1984 i
Ma Wen-žuej,
Mao I-šeng,
Liou Ťing-ťi od 1985 i
Chua Luo-keng (zemřel 1985) od 1986 i
Wang En-mao,
Čchien Süe-sen,
Lej Ťie-čchiung od 1987 i
Wang Feng,
Čchien Wej-čchang
7. volební období (1988–1993)
Wang Žen-čung (zemřel 1992),
Jen Ming-fu (do 1990),
Fang I,
Ku Mu,
Jang Ťing-žen,
Kchang Kche-čching (zemřela 1992),
Pagpalha Geleg Namgjal,
Chu C’-ang (zemřel 1991),
Čchien Čchang-čao,
Čou Pchej-jüan,
Miao Jün-tchaj,
Wang Kuang-jing,
Teng Čao-siang,
Čao Pchu-čchu,
Čchü Wu (zemřel 1992),
Pa Ťin,
Ma Wen-žuej,
Liou Ťing-ťi,
Wang En-mao,
Čchien Süe-sen,
Čchien Wej-čchang,
Chu Šeng,
Sun Siao-cchun (zemřel 1991),
Čcheng S’-jüan,
Lu Ťia-si,
Čchien Čeng-jing,
Su Pu-čching,
Ismail Ähmäd od 1989 i
Chou Ťing-žu,
Ting Kuang-sün od 1990 i
Chung Süe-č’ od 1991 i
Jie Süan-pching
8. volební období (1993–1998)
Jie Süan-pching,
Wu Süe-čchien,
Jang Žu-taj,
Wang Čao-kuo,
Ngaphö Ngawangdžigme,
Saifuddin Azizi,
Chung Süe-č’,
Jang Ťing-žen,
Čou Pchej-jüan (zemřel 1993),
Teng Čao-siang,
Čao Pchu-čchu,
Pa Ťin,
Liou Ťing-ťi (zemřel 1997),
Čchien Süe-sen,
Čchien Wej-čchang,
Chu Šeng,
Čchien Čeng-jing,
Su Pu-čching,
Chou Ťing-žu (zemřel 1994),
Ting Kuang-sün,
Tung Jin-čchu,
Sun Fu-ling,
Ann Tse-kai,
Henry Fok,
Ma Man-kei od 1994 i
Ču Kuang-ja,
Wan Kuo-čchüan od 1996 i
Che Lu-li
9. volební období (1998–2003)
Jie Süan-pching,
Jang Žu-taj,
Wang Čao-kuo,
Ngaphö Ngawangdžigme,
Čao Pchu-čchu zemřel 2000),
Pa Ťin,
Čchien Wej-čchang,
Lu Ťia-si (zemřel 2001),
Žen Ťien-sin,
Sung Ťien,
Li Kuej-sien,
Čchen Ťün-šeng (zemřel 2002),
Čang S’-čching,
Čchien Čeng-jing,
Ting Kuang-sün,
Sun Fu-ling,
Ann Tse-kai,
Henry Fok,
Ma Man-kei,
Ču Kuang-ja,
Wan Kuo-čchüan,
Chu Čchi-li,
Čchen Ťin-chua,
Čao Nan-čchi,
Mao Č’-jung,
Paj Li-čchen,
Ťing Šu-pching,
Luo Chao-cchaj,
Čang Kche-chuej,
Čou Tchie-nung,
Wang Wen-jüan 10. volební období (2003–2008)
Wang Čung-jü,
Liao Chuej,
Liou Jen-tung,
Ngaphö Ngawangdžigme,
Pa Ťin (zemřel 2005),
Pagpalha Geleg Namgjal,
Li Kuej-sien,
Čang S’-čching,
Ting Kuang-sün,
Henry Fok (zemřel 2006),
Ma Man-kei,
Paj Li-čchen,
Luo Chao-cchaj,
Čang Kche-chuej,
Čou Tchie-nung,
Chao Ťien-siou,
Čchen Kchuej-jüan,
Ablät Abdurišit,
Sü Kchuang-ti,
Li Čao-čuo,
Chuang Meng-fu,
Wang Süan,
Čang Chuaj-si,
Li Meng od 2005 i
Tung Chee-hwa,
Čang Mej-jing,
Čang Žung-ming
11. volební období (2008–2013)
Wang Kang,
Liao Chuej,
Tu Čching-lin,
Ngaphö Ngawangdžigme (zemřel 2009),
Pagpalha Geleg Namgjal,
Ma Man-kei,
Paj Li-čchen,
Čchen Kchuej-jüan,
Ablät Abdurišit,
Li Čao-čuo,
Chuang Meng-fu,
Tung Chee-hwa,
Čang Mej-jing,
Čang Žung-ming,
Čchien Jün-lu,
Sun Ťia-čeng,
Li Ťin-chua,
Čeng Wan-tchung,
Teng Pchu-fang,
Wan Kang,
Lin Wen-i,
Li Wu-wej,
Luo Fu-che,
Čchen Cung-sing,
Wang Č’-čen od 2010 i
Edmund Ho
12. volební období (2013–2018)
Tu Čching-lin,
Ling Ťi-chua (do 2015),
Chan Čchi-te,
Pagpalha Geleg Namgjal,
Tung Chee-hwa,
Wan Kang,
Lin Wen-i,
Luo Fu-che,
Edmund Ho,
Čang Čching-li,
Li Chaj-feng,
Su Žung (do 2014),
Čchen Jüan,
Lu Čan-kung,
Čou Siao-čchuan,
Wang Ťia-žuej,
Wang Čeng-wej,
Ma Piao,
Čchi Sü-čchun,
Čchen Siao-kuang,
Ma Pchej-chua,
Liou Siao-feng,
Wang Čchin-min od 2017 i
Leung Chun-ying
13. volební období (2018–2023)
Čang Čching-li,
Liou Čchi-pao,
Pagpalha Geleg Namgjal,
Tung Chee-hwa,
Wan Kang,
Edmund Ho,
Lu Čan-kung,
Wang Čeng-wej,
Ma Piao,
Čchen Siao-kuang,
Leung Chun-ying,
Sia Pao-lung,
Jang Čchuan-tchang,
Li Pin,
Bagatur,
Wang Jung-čching,
Che Li-feng,
Su Chuej,
Čeng Ťien-pang,
Ku Šeng-cu,
Liou Sin-čcheng,
Che Wej,
Šao Chung,
Kao Jün-lung 14. volební období (2023–2028)
Š’ Tchaj-feng,
Chu Čchun-chua,
Šen Jüe-jüe,
Wang Jung,
Čou Čchiang,
Pagpalha Geleg Namgjal,
Ho Hau Wah,
Leung Chun-ying,
Bagatur,
Su Chuej,
Šao Chung,
Kao Jün-lung,
Čchen Wu,
Mu Chung,
Sien Chuej,
Wang Tung-feng,
Ťiang Sin-č’,
Ťiang Cuo-ťün,
Che Pao-siang,
Wang Kuang-čchien,
Čchin Po-jung,
Ču Jung-sin,
Jang Čen