Wang Feng (politik) |
---|
|
Narození | 1910 |
---|
Úmrtí | 1998 (ve věku 87–88 let) |
---|
Povolání | politik |
---|
Politická strana | Komunistická strana Číny |
---|
Funkce | tajemník sinťiangského oblastního výboru KS Číny (1978–1981) člen stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců člen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění |
---|
multimediální obsah na Commons |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Wang Feng (čínsky pchin-jinem Wāng Fēng, znaky zjednodušené 汪锋, tradiční 汪鋒; 1910–1998) byl čínský komunistický politik, účastník války s Japonskem i občanské války, po vzniku Čínské lidové republiky pracoval ve vedoucích funkcích v severozápadním byru ÚV KS Číny a severozápadním vojensko-administrativním výboru, ve druhé polovině 50. let se zabýval národnostní politikou ve výboru pro národnostní menšiny při státní radě a v oddělení jednotné fronty ÚV KS Číny. Od roku 1958 vedl oblastní organizaci KS Číny v autonomní oblasti Ning-sia, v letech 1961–1966 byl prvním tajemníkem kansuského provinčního výboru KS Číny. Během kulturní revoluce byl svržen z funkcí a pronásledován, do politiky se vrátil od roku 1977, působil v Sin-ťiangu, v letech 1978–1981 jako první tajemník sinťiangského oblastního výboru KS Číny a do roku 1979 i jako předseda tamní vlády. Byl členem širšího vedení KS Číny jako kandidát (1958–1966) a člen (1977–1982) ústředního výboru a člen ústřední poradní komise (1982–1992).
Wang Feng se narodil roku 1910 v okresu Lan-tchien v provincii Šen-si. Během studií na Pekingské univerzitě vstoupil do Komunistického svazu mládeže,[1] později i do Komunistické strany Číny. Působil v pohraniční oblasti Šen-si-Kan-su-Ning-sia, roku 1935 se účastnil jednání komunistů s generálem Jang Chu-čchengem ze Severozápadní armády v Si-anu, roku 1936 působil mimo jiné jako vedoucí vojenského oddělení stranického výboru provincie Šen-si, tajemník místního výboru v Kuan-čungu a tajemník pracovního výboru provincie Šen-si. Během občanské války po roce 1946 působil jako politický komisař 38. armády v komunistických jednotkách v Mandžusku a později politický komisař 19. armády v Severozápadní polní armádě.
Od roku 1947 zastával funkci vedoucího oddělení jednotné fronty severozápadního byra ÚV KS Číny, v letech 1950–1954 současně předsedal výboru pro záležitosti menšin při severozápadním vojensko-administrativním (od roku 1953 administrativním) výboru, byl také členem výboru pro pozemkovou reformu (1951–1953) a výboru pro politické a právní záležitosti (od 1952) severozápadního vojensko-administrativního výboru.[1]
Roku 1954 byl zvolen poslancem a členem stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (znovuzvolen roku 1959 a 1964). Už v letech 1952–1954 vykonával funkci místopředsedy výboru ústřední lidové vlády pro národnostní menšiny a po roce 1954 zaujímal stejnou funkci – místopředsedy – ve výboru pro národnostní menšiny při státní radě. Současně v letech 1955–1958 působil jako zástupce vedoucího oddělení jednotné fronty ÚV KS Číny.[1] V roce 1956 se účastnil jednání o tibetské otázce. Po druhém zasedání VIII. sjezdu KS Číny v květnu 1958 byl zvolen kandidátem ústředního výboru. V červnu 1958 byl z Pekingu přeložen do autonomní oblasti Ning-sia, v níž se převzal funkci prvního tajemníka oblastního výboru KS Číny, ve funkci ho nakrátko vystřídal Li Ťing-lin, ale od února 1959 byl Wang Feng opět prvním tajemníkem v Ning-sia. V lednu 1961 byl přeložen na místo prvního tajemníka provinčního výboru KS Číny v Kan-su, od roku 1964 byl také tajemníkem severozápadního byra ÚV KS Číny.[1]
Během kulturní revoluce byl onálepkován jako stoupenec návratu ke kapitalismu a donucen k opuštění veřejných funkcí.[1] Po skončení kulturní revoluce byl na XI. sjezdu KS Číny v srpnu 1977 byl zvolen členem ústředního výboru a vzápětí v září 1977 převzal funkci druhého tajemníka oblastního výboru KS Číny a prvního místopředsedy revolučního výboru v Sin-ťiangu, současně se stal druhým politickým komisařem sinťiangské vojenské oblasti.[1] V lednu 1978 ve všech třech úřadech postoupil na vedoucí pozici (místo Saifuddina Aziziho), stal se tak prvním tajemníkem sinťiangského oblastního výboru KS Číny, předsedou revolučního výboru v Sin-ťiangu a prvním politickým komisařem sinťiangské vojenské oblasti. V únoru 1978 byl opět zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců.[1] V srpnu 1979 přišel o pozici předsedy revolučního výboru, v souvislosti s jeho nahrazením lidovou vládou Sin-ťiangu, jejímž předsedou byl zvolen Ismail Ähmäd. Wang Feng v Sin-ťiangu prováděl politiku umírněné liberalizace, v souladu pozicí centrální vlády, nicméně nedokázal zabránit nespokojenosti Ujgurů, což vzbudilo obavy vedení státu; v říjnu 1981 Wang Fenga v čele strany v Sin-ťiangu proto nahradil Wang En-mao,[2] který spravoval Sin-ťiang v 50. a 60. letech do kulturní revoluce.
Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 odešel z ústředního výboru, náhradou byl zvolen členem ústřední poradní komise (znovuzvolen 1987, členem do roku 1992). V dubnu 1987 byl zvolen i místopředsedou celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (do konce funkčního období shromáždění v dubnu 1988).[1]
Zemřel roku 1998.
- ↑ a b c d e f g h BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 452. (anglicky)
- ↑ TEIWES, Frederick C.; SUN, Warren. Paradoxes of Post-Mao Rural Reform: Initial Steps toward a New Chinese Countryside, 1976-1981. London: Routledge, 2015. ISBN 1317516168. S. 221. (anglicky)
.mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal}
Místopředsedové celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění 1. volební období (1949–1954)
Čou En-laj,
Li Ťi-šen,
Šen Ťün-žu,
Kuo Mo-žo,
Čchen Šu-tchung 2. volební období (1954–1959)
Sung Čching-ling,
Tung Pi-wu,
Li Ťi-šen,
Čang Lan (zemřel 1955),
Kuo Mo-žo,
Pcheng Čen,
Šen Ťün-žu,
Chuang Jen-pchej,
Che Siang-ning,
Li Wej-chan,
Li S’-kuang,
Čchen Šu-tchung,
Čang Po-ťün (do 1958),
Tan Kah Kee,
Čhökji Gjalcchän,
Burhan Šähidi 3. volební období (1959–1965)
Pcheng Čen,
Li Ťi-šen (zemřel 1959),
Kuo Mo-žo,
Šen Ťün-žu (zemřel 1963),
Chuang Jen-pchej,
Li Wej-chan (do 1964),
Li S’-kuang,
Čchen Šu-tchung,
Tan Kah Kee (zemřel 1961),
Čhökji Gjalcchän,
Burhan Šähidi,
Čchen I,
Kchang Šeng,
Pagpalha Geleg Namgjal,
Ngaphö Ngawangdžigme,
Che Siang-ning 4. volební období (1965–1978)
Pcheng Čen,
Čchen I (zemřel 1972),
Jie Ťien-jing,
Chuang Jen-pchej (zemřel 1965),
Čchen Šu-tchung (zemřel 1966),
Liou Lan-tchao (do 1968),
Sung Žen-čchiung,
Sü Ping (zemřel 1972),
Kao Čchung-min (zemřel 1971),
Cchaj Tching-kchaj (zemřel 1968),
Wej Kuo-čching,
Teng C’-chuej (zemřel 1972),
Li S’-kuang (zemřel 1971),
Fu Cuo-i (zemřel 1974),
Tcheng Taj-jüan (zemřel 1974),
Sie Ťüe-caj (zemřel 1971),
Mao Tun,
Li Ču-čchen (zemřel 1968),
Pagpalha Geleg Namgjal,
Sü Te-cheng,
Li Te-čchüan (zemřela 1972),
Ma Sü-lun (zemřel 1970) 5. volební období (1978–1983)
Ulanfu,
Wej Kuo-čching,
Pcheng Čchung,
Čao C’-jang,
Kuo Mo-žo (zemřel 1978),
Sung Žen-čchiung,
Mao Tun (zemřel 1981),
Sü Te-cheng,
Ou-jang Čchin (zemřel 1978),
Š’ Liang ,
Ču Jün-šan (zemřel 1981),
Kchang Kche-čching,
Ťi Fang,
Wang Šou-tao,
Jang Ťing-žen,
Čang Čchung (zemřel 1980),
Pagpalha Geleg Namgjal,
Čou Ťien-žen,
Čuang Si-čchüan,
Chu C’-ang,
Žung I-žen,
Tchung Ti-čou (zemřel 1979) od 1979 i
Liou Lan-tchao,
Lu Ting-i,
Li Wej-chan,
Chu Jü-č’,
Wang Kchun-lun,
Čhökji Gjalcchän od 1980 i
Che Čchang-kung,
Siao Kche,
Čcheng C’-chua,
Jang Siou-feng,
Ša Čchien-li (zemřel 1982),
Burhan Šähidi,
Čou Pchej-jüan,
Čchien Čchang-čao od 1981 i
Liou Fej (zemřel 1983),
Tung Čchi-wu
6. volební období (1983–1988)
Jang Ťing-žen,
Liou Lan-tchao,
Lu Ting-i,
Čcheng C’-chua,
Kchang Kche-čching,
Ťi Fang (zemřel 1987),
Čuang Si-čchüan,
Pagpalha Geleg Namgjal,
Chu C’-ang,
Wang Kchun-lun (zemřel 1985),
Čchien Čchang-čao,
Tung Čchi-wu,
Tchao Č’-jüe,
Čou Šu-tchao (zemřel 1984),
Jang Čcheng-wu,
Siao Chua (zemřel 1985),
Čchen Caj-tao,
Lü Čeng-cchao,
Čou Ťien-žen (zemřel 1984),
Čou Pchej-jüan,
Burhan Šähidi,
Miao Jün-tchaj,
Wang Kuang-jing,
Teng Čao-siang,
Fej Siao-tchung,
Čao Pchu-čchu,
Jie Šeng-tchao (zemřel 1988),
Čchü Wu,
Pa Ťin od 1984 i
Ma Wen-žuej,
Mao I-šeng,
Liou Ťing-ťi od 1985 i
Chua Luo-keng (zemřel 1985) od 1986 i
Wang En-mao,
Čchien Süe-sen,
Lej Ťie-čchiung od 1987 i
Wang Feng,
Čchien Wej-čchang
7. volební období (1988–1993)
Wang Žen-čung (zemřel 1992),
Jen Ming-fu (do 1990),
Fang I,
Ku Mu,
Jang Ťing-žen,
Kchang Kche-čching (zemřela 1992),
Pagpalha Geleg Namgjal,
Chu C’-ang (zemřel 1991),
Čchien Čchang-čao,
Čou Pchej-jüan,
Miao Jün-tchaj,
Wang Kuang-jing,
Teng Čao-siang,
Čao Pchu-čchu,
Čchü Wu (zemřel 1992),
Pa Ťin,
Ma Wen-žuej,
Liou Ťing-ťi,
Wang En-mao,
Čchien Süe-sen,
Čchien Wej-čchang,
Chu Šeng,
Sun Siao-cchun (zemřel 1991),
Čcheng S’-jüan,
Lu Ťia-si,
Čchien Čeng-jing,
Su Pu-čching,
Ismail Ähmäd od 1989 i
Chou Ťing-žu,
Ting Kuang-sün od 1990 i
Chung Süe-č’ od 1991 i
Jie Süan-pching
8. volební období (1993–1998)
Jie Süan-pching,
Wu Süe-čchien,
Jang Žu-taj,
Wang Čao-kuo,
Ngaphö Ngawangdžigme,
Saifuddin Azizi,
Chung Süe-č’,
Jang Ťing-žen,
Čou Pchej-jüan (zemřel 1993),
Teng Čao-siang,
Čao Pchu-čchu,
Pa Ťin,
Liou Ťing-ťi (zemřel 1997),
Čchien Süe-sen,
Čchien Wej-čchang,
Chu Šeng,
Čchien Čeng-jing,
Su Pu-čching,
Chou Ťing-žu (zemřel 1994),
Ting Kuang-sün,
Tung Jin-čchu,
Sun Fu-ling,
Ann Tse-kai,
Henry Fok,
Ma Man-kei od 1994 i
Ču Kuang-ja,
Wan Kuo-čchüan od 1996 i
Che Lu-li
9. volební období (1998–2003)
Jie Süan-pching,
Jang Žu-taj,
Wang Čao-kuo,
Ngaphö Ngawangdžigme,
Čao Pchu-čchu zemřel 2000),
Pa Ťin,
Čchien Wej-čchang,
Lu Ťia-si (zemřel 2001),
Žen Ťien-sin,
Sung Ťien,
Li Kuej-sien,
Čchen Ťün-šeng (zemřel 2002),
Čang S’-čching,
Čchien Čeng-jing,
Ting Kuang-sün,
Sun Fu-ling,
Ann Tse-kai,
Henry Fok,
Ma Man-kei,
Ču Kuang-ja,
Wan Kuo-čchüan,
Chu Čchi-li,
Čchen Ťin-chua,
Čao Nan-čchi,
Mao Č’-jung,
Paj Li-čchen,
Ťing Šu-pching,
Luo Chao-cchaj,
Čang Kche-chuej,
Čou Tchie-nung,
Wang Wen-jüan 10. volební období (2003–2008)
Wang Čung-jü,
Liao Chuej,
Liou Jen-tung,
Ngaphö Ngawangdžigme,
Pa Ťin (zemřel 2005),
Pagpalha Geleg Namgjal,
Li Kuej-sien,
Čang S’-čching,
Ting Kuang-sün,
Henry Fok (zemřel 2006),
Ma Man-kei,
Paj Li-čchen,
Luo Chao-cchaj,
Čang Kche-chuej,
Čou Tchie-nung,
Chao Ťien-siou,
Čchen Kchuej-jüan,
Ablät Abdurišit,
Sü Kchuang-ti,
Li Čao-čuo,
Chuang Meng-fu,
Wang Süan,
Čang Chuaj-si,
Li Meng od 2005 i
Tung Chee-hwa,
Čang Mej-jing,
Čang Žung-ming
11. volební období (2008–2013)
Wang Kang,
Liao Chuej,
Tu Čching-lin,
Ngaphö Ngawangdžigme (zemřel 2009),
Pagpalha Geleg Namgjal,
Ma Man-kei,
Paj Li-čchen,
Čchen Kchuej-jüan,
Ablät Abdurišit,
Li Čao-čuo,
Chuang Meng-fu,
Tung Chee-hwa,
Čang Mej-jing,
Čang Žung-ming,
Čchien Jün-lu,
Sun Ťia-čeng,
Li Ťin-chua,
Čeng Wan-tchung,
Teng Pchu-fang,
Wan Kang,
Lin Wen-i,
Li Wu-wej,
Luo Fu-che,
Čchen Cung-sing,
Wang Č’-čen od 2010 i
Edmund Ho
12. volební období (2013–2018)
Tu Čching-lin,
Ling Ťi-chua (do 2015),
Chan Čchi-te,
Pagpalha Geleg Namgjal,
Tung Chee-hwa,
Wan Kang,
Lin Wen-i,
Luo Fu-che,
Edmund Ho,
Čang Čching-li,
Li Chaj-feng,
Su Žung (do 2014),
Čchen Jüan,
Lu Čan-kung,
Čou Siao-čchuan,
Wang Ťia-žuej,
Wang Čeng-wej,
Ma Piao,
Čchi Sü-čchun,
Čchen Siao-kuang,
Ma Pchej-chua,
Liou Siao-feng,
Wang Čchin-min od 2017 i
Leung Chun-ying
13. volební období (2018–2023)
Čang Čching-li,
Liou Čchi-pao,
Pagpalha Geleg Namgjal,
Tung Chee-hwa,
Wan Kang,
Edmund Ho,
Lu Čan-kung,
Wang Čeng-wej,
Ma Piao,
Čchen Siao-kuang,
Leung Chun-ying,
Sia Pao-lung,
Jang Čchuan-tchang,
Li Pin,
Bagatur,
Wang Jung-čching,
Che Li-feng,
Su Chuej,
Čeng Ťien-pang,
Ku Šeng-cu,
Liou Sin-čcheng,
Che Wej,
Šao Chung,
Kao Jün-lung 14. volební období (2023–2028)
Š’ Tchaj-feng,
Chu Čchun-chua,
Šen Jüe-jüe,
Wang Jung,
Čou Čchiang,
Pagpalha Geleg Namgjal,
Ho Hau Wah,
Leung Chun-ying,
Bagatur,
Su Chuej,
Šao Chung,
Kao Jün-lung,
Čchen Wu,
Mu Chung,
Sien Chuej,
Wang Tung-feng,
Ťiang Sin-č’,
Ťiang Cuo-ťün,
Che Pao-siang,
Wang Kuang-čchien,
Čchin Po-jung,
Ču Jung-sin,
Jang Čen