21. dynastie se již řadí do třetí přechodné doby, kdy došlo k rozdělení vlády Egypta na dynastický (královský) Dolní Egypt a (kněžský) teokratický Horní Egypt[1] jako důsledek rozkladu vnitřních správních struktur, trvalé populační invaze „mořských národů“ z oblastí kolem Středozemního moře, Asýrie, Chetitů přes severní hranici Egypta. Trvale pokračovala invaze pouštích kmenů, Libyjců ze západní pouště. V neposlední řadě to byla slabá dynastická série ramessovských faraonů ve 20. dynastii. Byl to počátek dlouhé doby 1076–723 př. n. l.[2]
Vládu králů v Dolním Egyptu nově ustavil Nesbanebdžed, původně vojevůdce za vlády Ramesse XI., který po nástupu na trůn přijal jméno Smendes.[3][4] Své sídlo přemístil to Tanis. Patrně nejznámějším a zároveň i s dobou vlády kolem 48 let, a také významnějším 3. králem v Dolním Egyptě byl král Psusennes I. Nalezla se jeho nevyloupená hrobka NRT III. v Tanis[5] se zachovalou pohřební výbavou. Hrobku objevil Pierre Monet v roce 1940. Zlatá maska a antropomorfní sarkofág jsou vystaveny v Egyptském muzeu v Káhiře. Teokratickou vládu v Thébách ustavili velekněží Amona, zahrnující území Horního Egypta od Asuánu po Herakleopolis. Boha Amona prohlásili za krále.[4] Vláda knězů Amona se začala formovat již za vlády Ramesse XI., asi od jeho 20. roku vlády. Po jeho smrti došlo k faktickému oddělení vlád mezi oběma částmi Egypta, severem a jihem. Obě území se postupně stabilizovala, patrně i relativně prosperovala, a v některých situací se i vzájemně vládnoucí rody podporovaly.[p 1] Z této doby ovšem nejsou ucelené historické zprávy.
Král | rodné jméno | doba vlády př. n. l.[6] | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Smendes I.. Hedjkheperre' setepenre' |
Nisu ba-neb-djed |
1069–1043 | |||||||
Amenemnisut Neferkare' |
Amen em nesu |
1043–1039 | |||||||
Psusennes I. 'Akheperre' setepenamun |
Pa seba kha en niut |
1039–991 | |||||||
Amenemope Userma'atre' setepenamun |
User Maat Ra, Amen em ipet |
993–984 | |||||||
Osorkon Akheperre' setepenre |
Userken |
984–978 | |||||||
Siamun Netjerkheperre' setepenamun |
Siamun |
978–959 | |||||||
Psusennes II. Titkheprure`setenpenré |
|
959–945 |
Nejvyšší kněz Amona | Rodné jméno | doba vlády př. n. l.[6] | ||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Hrihor |
|
1080–1074 | ||||||||
Payankh švagr Hrihora[7] |
|
|||||||||
Pindjem I. syn Payankh[8] |
|
|||||||||
Masharta syn Pindjem I. |
|
|||||||||
Djedkhonsiufankh syn Pindjem I. |
|
|||||||||
Menkheperre syn Pindjem I |
|
|||||||||
Smenndes II. syn Menkheperre |
|
|||||||||
Pindjem II. syn Menkheperre |
|
|||||||||
Pseunnes III. syn Pimdjem II. |
|
V egyptské společnosti na konci 20. dynastie, a také dalších středomořských oblastech, se v pozdní době bronzové projevily znaky počínajícího kolapsu, a to zejména:[9][10][11]
V celé široké oblasti docházelo k stěhování národů, které jsou souhrnně označovány jako „mořské národy“.[12] Jednou z možností jak zpomalit dynamiku kolapsu společnosti, je redukce systému. Dá se říci, že v Egyptě se v počátku 21. dynastie, aspoň za vlády prvních tří králů, určitá redukce realizovala a do jisté míry i podařila.[9]