Vývoj stavitelství, technologií a sociálních struktur
Dynastie stavitelů monumentálních pyramid na Gízské planině, které jsou obsahem nesčetných publikací, je také v historickém kontextu pokračovatelem stavitelských, technologických a technicky realizovaných staveb ve 3. dynastii. Architekt Džoserovy pyramidy, později zbožštěný Imhotep, musel v celém projektu řešit řadu technických a technologických problémů, včetně zabezpečení lidské pracovní síly a jejích řemeslných dovedností. Hloubení podzemních prostor vyžadovalo nivelizaci, vyměřování chodeb, osvětlení pracovních prostorů a nezanedbatelného větrání. Jejich rozsah zahrnuje labyrint tunelovaných komor a galerií, které mají celkovou délku téměř 6 km a jsou spojeny s centrální šachtou o průměru 7 m a hloubce 28 m.[8] To vše vyžadovalo promyšlenou organizaci pracovních činností včetně logistického zabezpečení. Osvědčené stavební praktiky se přenášely i do budování následnických pyramid, Sechemcheta.
[9][10][11] Ve skutečnosti se uskutečňoval generační přenos zkušeností a dovedností s ohledem na tehdejší délku dožití, zejména fyzicky pracujících osob.[12][13]
Formální přechod od 3. ke 4. dynastii byl v historickém kontextu plynulý, jen v smyslu dynastická personální posloupnosti se měnily ekonomické, náboženské představy a klimatické podmínky. Zakladatel 4. dynastie Snofru, za dobu své vlády ~23 roků, zahájil a v převážné míře také dokončil stavbu tří pyramid. Patrně první (označovanou jako falešná, egyptsky Haram al-Kaddáb) v Mejdunu [p 1], o které se uvádí, že původním základem byla pyramida Huniho a dostavba se provedla až za vlády Snofrua. Její povrch z vápencových bloků byl po dostavbě vybroušen do rovin. Snofru pak dokončil stavbu dalších dvou pyramid v Dáhšúru, Lomenou pyramidu [p 2] a Červenou pyramidu [p 3]. Zejména u poslední zmíněné je doložen architektonický prvek "nepravé - přečnělkové klenby", který se exkluzivně uvádí ve velké galerii Cheopsovy pyramidy. Vrcholné stavitelské období ve 4. dynastii na Gízské planině bylo dlouhodobě archeologicky zkoumáno. Historii těchto prací popisuje Zahi Hawass.[14]
Vývoj stavebních praktik byl nezbytně spojen i s výrobou nejrůznějších pracovních nástrojů pro zpracování kamene v širším spektru jejich kvality, v zjednodušeném výčtu, pískovce, vápence až po nejtvrdší křemence, žuly či dioritu. Používané nástroje na bázi mědi, se škálou dalších přísad, byly odvislé od jejich geologického těžebního původu, metalurgického zpracování a následného kovářského formování podle účelu použití. Nejčastěji se, kromně jiných, jednalo o špičáky v různém stupni opotřebení.[15] Podrobné fyzikálně metalurgické vlastnosti shrnuje jedna z posledních prací.[16] Nástroje vyrobené z mědi s přísadami arsenu a dalších minoritních prvků, vykazovaly vlastnosti, zejména dané způsobem jejich technologického zpracování, kováním za tepla a následně za studena, které se příliš nelišily od lokalit těžby výchozích minerálů. Měděná ruda byla v období 4.dynastie ve větším rozsahu dobývána ve východní poušti mezi Nile a Rudým mořem a na Sinai v lokalitě Wadi el-Jarf,[p 4] kde se také našly četné tavicí pece. Vytavená surovina se dopravovala do Gízy, kde se dále řemeslně zpracovávala.[17] Unikátní nález papyrusu a jeho čtení prokázaly, že veškerá činnost byla systematicky administrována včetně činností pracovních skupin, tak jak ostatně se dělo v průběhu celého stavebního projektu stavby pyramidového komplexu v Gíze.[18]
Město stavitelů pyramid
Otázka „kdo byli stavitelé těchto monumentů“, jak žili, když uvážíme odhadovanou dobu vlády 4. dynastie ne více než 110 let. Základní archeologické práce provedené zejména v letech 1992–2002 odhalily „Zapomenuté město dělníků“ (Heit el-Ghurhab) vzdálené asi 400 m jižně od Velké sfingy. Severní okraj byl zvýrazněn masivní hrází v délce ~ 200 m o šířce ~10 m a hloubce rovněž ~10 m, složené z masivních kamenných bloků, jak ji zakreslil v roce 1837 Vyse s velkou bránou.[1] Ta sloužila jednak k propojení se severní stranou a případnému odvodu zátopové přívalové vody na sever do přilehlé laguny a jednak to byla cesta ke stavbám Cheopse, Chefrena a Menkaurea, včetně budování jejich zádušních chámů. Nilské řečiště v době 4. dynastie, v době letních záplav, dosahovalo přibližně až k patě Velké sfingy. Zmíněná hráz byla součástí přístavu, kde se v období nilských záplav na bárkách dopravoval stavební materiál.[19][20][p 5][21][22] Na jih od zmíněné hráze se vybudovalo sídliště na ploše více než 6 km2 s charakterem komplexní městské zástavby s obytnými budovami, pekárnami, jídelnou, budovou pro porážku zvířat a řeznického zpracování. Zástavba se postupně rozrůstala na západním okraji jako administrativní centrum stavebních prací a později i pro zabezpečení chodu zádušních chrámů. Město stavitelů pyramid bylo funkčním celkem pro život specializovaných skupin dělníků, patrně i jejich rodin, pro ubytování a stravování sezonních dělníků v období ročních nilských záplav. Archeologicky zdokumentovaná zástavba svědčí o plánovité výstavbě hlavních ulic (galerií), některé z nich zpevněných, uspořádaných řad domů a budov pro specifické účely, porážka zvířat, pekárny, jídelny aj.[23]
Odkryté pohřebiště dělníků na západním svahu, poblíž Menkaurovy pyramidy, poskytlo z jejich kosterních nálezů i obraz o úrazech mužů i žen, ale také o jejich vyléčení. Prokázala se trepanace lebky k odstranění mozkového nádoru, doléčení zlomenin paží, dokonce u muže po amputaci nohy, který přežil dalších 14 let.[19]
Podobné, i když znatelně menšího rozsahu, se odkryly dočasná sídliště stavitelů pyramid, ale i jiných staveb, jak jsou shrnuty Alexianian a Herbichem.[24] Je tedy zřejmé, že organizace staveb ve 4. dynastii a jejich stavitelů se utvářela postupně se zřetelem na velikost stavby, dostupnost materiálů a lidských sil. Rozsáhlé sídliště v Heit el-Ghurab odpovídalo velikosti a době realizace monumentálních staveb na Gízské planině ve vrcholném období 4. dynastie.
Archeologický výzkum prováděný AREA [p 6] systematicky pokračuje a získané výsledky periodicky zveřejňuje v bulletinu viz např.
[25]