25. dynastie v třetím přechodném období představuje jistou vrcholnou fázi kolapsu egyptské společnosti, kdy za vlády Ramesse II. přestavovala rozkvět kultury, monumentálních staveb a úspěšné obrany proti expanzi populací z oblastí Levanty do úrodné delty Nilu. Uplynulo vice jak 300 let a v Egyptu se rozpadla jednota Horního a Dolního Egyptu, vlády se domohli libyjští vládcové v 21.–24. dynastii, vznikl teokratický stát v Thébách.[1] Dolní Egypt ovládalo několik lokálních vládců, kteří mezi sebou vzájemně soupeřili, až Egypt ovládli nubijští králové v 25. dynastii.[2]
Panovníci
25. dynastie „nubijská“
sídlo Napata
Král |
Rodné jméno |
Trůní jména |
Doba vlády př. n. l.[8] |
Poznámka
|
Kashta |
Kashta |
Nimaatre |
765–752 |
otec Piye, dcera Amonova kněžka Amenirdis I.[9] hrobka: Kurru 8
|
Piye |
Piye |
User maat Ra |
747–716 |
otec Kashta,[p 2] bratr Shabaka syn Taharka; hrobka: Kurru 17[10]
|
Shabaka |
Sha ba ka |
Nefer ka Ra |
716–702 |
otec Kashta, syn Shebitku; hrobka: Kurru 15
|
Shebitku |
Shabataka |
Djed kau Ra |
702–690 |
otec Shabaka; bratr Taharka; hrobka: Kurru 18
|
Taharka |
Taharqa |
Nefertumjura |
690–664 |
otec Piye; bratranec Tantamani mezi 17.–19. rokem vlády přechodně sídlo v Memfis;[11] hrobka: Nuri 1[12]
|
Tantamani |
Ta net Amun |
Ba ka ra |
664–656 |
koregent Taharky, otec Shabaka; hrobka: Kurru 16
|
První čtyři faraonové „nubijské dynastie“ usilovali o sjednocení Egypta a obnovení imperiálního významu říše. Se střídavým úspěchem ovládli část severu a nějaký čas měli sídlo v Memphis, nicméně sílící tlak a mocenský vliv Asýrie v Dolním Egyptě vedl, zejména za vlády Aššurbanipala (685–631 př. n. l.), k porážce nubijského vládce Taharku a jeho zatlačení zpět na jih až do sídla Nepata v Nubii. V Dolním Egyptu dosadil podřízeného vládce Nacho I. (Nekau I.), opět v městě Sais. Za zakladatele 26. dynastie „Saiské“ se uvádí jeho syn Psammetik I.[13] (672–664 př. n. l.) se sídlem v Sais. Asýrie za Aššurbanipala a jeho nástupci uplatnili mocenský vliv na Egypt až po Théby.[14]
Po smrti Aššurbanipala (~631) se Asýrie vnitřními rozpory v boji o následnickou moc, občanskými válkami a vnějším tlakem okolních států postupně oslabila tak, že se za vlády perských Achaimenovců přibližně po roce ~620 dostala do područí Perské říše. Peršané za vlády Kýrose II. ovládli Egypt a založili zde 27.dynastii.
Amonovy kněžky
Kněžka „božská uctívačka“ Amona („Divine Adoratrice of Amun“) byla, po „božské manželce Amona“[15] pro hlavní kněžku staroegyptského božstva, druhým titulem kterým se v Thébách realizoval (legalizoval) přenos moci z jednoho faraona na dalšího, jestliže se jeho dcera stala držitelkou tohoto kněžského titulu. Principiálně se jednalo o propojení Amonova božství s mocí faraona. V Thébách byl Bůh Amon považován za krále.[16][17] Institut kněžství žen, zasvěcených hlavnímu bohu Amonovi, který zahrnoval neobvyklý rozsah moci se realizoval zejména za vlády 23. libyjské dynastie, byl zosobněn princeznou Shepenwepet I. dcerou Osorkona III. Pokračovatelkami v 25. nubijské dynastii byly princezny Amenridis I. a Shepenwepet II. Další jsou zaznamenány v 26. dynastii.[18] V areálu zádušního chrámu Ramesse III. v Medínet Habu se pro každou z kněžek Amona, budovaly zádušní kaple. Jednou ze zachovaných a prozkoumaných, je zádušní kaple Amenirdis I. Zasvěcené kněžky měly značné pravomoci v ekonomickém rozhodování a nezávislém financování. Na stéle z červené žuly, nalezené 1897 G. Legrainem[p 3] v Karnaku, jsou zápisy, které lze interpretovat jako určení kompetencí a závazků faraona, jmenovitě Psammeticha I. zakladatele 26. dynastie, své dceři a kněžce Nitokris I. Institut Amonových kněžek se zachoval i v pozdějších dynastiích dalších asi 200 let.[19]
25. dynastie „nubijská“
sídlo Natapa
Amonova kněžka[15] |
Chrámové jméno |
Doba vlády |
Poznámka
|
Shepenupet I. |
Šp-(n).wp(t) |
754–714 |
otec Osorkon III. 23. dynastie
|
Amenirdis I. |
Hˁt-nfrw-Mwt |
740–720 |
dcera Kashta, sestra Piye
|
Shepenupet II. |
Šp (n) wp(t) |
710–650 |
dcera „Pijw“ a sestra Shabaka. a „Taharka“
|