Divadlo Esence
StátČeskoČesko Česko
Další informace
AdresaPraha, Česká republika, Česko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Divadlo Esence je amatérské divadlo, které vzniklo v dubnu 1982 spojením divadelního souboru Maryša (založen v roce 1973 při Jonáš–klubu v Praze) s divadelní skupinou Esence, založenou v roce 1980 a působící v klubu Tesla Strašnice na Vinohradech. Mateřskou scénou divadla je od roku 1993 Dům dětí a mládeže „Karlínské Spektrum“ v Praze 8[1].

Záběr z představení hry F. J. Dostojevského „Svéráz obyvatel Stěpančikova“, režie Marie Kubrová (2014)

Vznik divadla

U zrodu souboru Maryša v roce 1973 stály sestry Božena a Marie Kubrovy, které kolem sebe shromáždily především studenty z různých pražských vysokých škol. Soubor vystupoval příležitostně a nastudoval v letech 19731981 osm divadelních her. V roce 1982, když pražský soubor Esence opustil jeho zakladatel Martin Nezval, nabídli spolupráci režisérce Marii Kubrové a dalším členům souboru Maryša.

Soubor divadla

Za dobu existence divadla se v souboru vystřídalo téměř 200 členů. Od samého počátku působí v souboru režisérka a umělecká vedoucí Marie Kubrová a její sestra Božena. Spolupracovníky a důležitými členy souboru jsou rovněž dramaturg a autor divadelních her Ivan Fried nebo výtvarníci Miroslav Bochňák (scéna a plakáty) a Dagmar Neumanová (kostýmy).

Soubor divadla v roce 2014 čítá dvacet členů, z nich někteří jsou potomky nebo rodinnými příslušníky dřívějších či stávajících členů, kteří hráli již v dětské skupině Esence.

Zaměření divadla

Repertoár divadla tvořily resp. tvoří jednak zapomenuté, neznámé nebo málo hrané divadelní hry (Matěj poctivý, Mumraj, Brokát), dramatizace nedivadelních textů (Bulgakovův román Mistr a Markétka, epos Opičák Sun, Dostojevského Ves Stěpančikovo), autorské texty (Sindibád, Hrabě Špork, Nero, miláček Říma) ale i hry klasické (Purpurový ostrov, Jak se vám líbí, Hadrián z Římsů). Kromě her pro dospělé, uvedlo divadlo i několik her pro děti (dětská verze Opičáka Suna, Bonbony a hry). V posledních letech připravuje (hlavně pro turné) „rodinné“ hry (např. fantastické pohádky Carla Gozziho, romantická hra se zpěvy Bílá paní). V letech 19732013 divadlo nastudovalo celkem 37 divadelních inscenací a uskutečnilo více než 700 představení[2].

Působiště divadla

Divadelní soubor vystřídal v průběhu své existence různé zřizovatele i prostory. Divadlo začínalo (pod jménem Maryša) v tělocvičně SOU stavební Zelený pruh v Praze 4 Krči, pak vystupovalo v různých pražských kulturních domech. Zkoušelo se doma nebo v učebnách ČVUT. V roce 1977 nakrátko zakotvilo v sále Ženských domovů pod hlavičku Závodního klubu ROH Tatra Smíchov. V roce 1982 získalo stálou scénu v Praze 3 na Vinohradech v sále ZK ROH Tesla Strašnice v Čáslavské ulici již jako divadlo Esence. Po revoluci 1989 byly závodní kluby zrušeny, soubor opět zkoušel v soukromí a v letech 1990–3 občas hrál v Městské knihovně v Praze 1. Od roku 1993 zkouší a hraje v Karlínském Spektru v Praze 8. Soubor vystupuje pohostinsky na mnoha dalších místech v Praze (Činoherní klub, Strašnické divadlo aj.) a v různých městech České republiky, ať již v rámci letní zájezdové činnosti, nebo na festivalech amatérských divadel (např. Karlínská tříska, Divadelní Třebíč), kde získal i řadu ocenění za režii, dramaturgii, kostýmy či herecké výkony. Soubor se účastnil i festivalů Mezi ploty (Praha, Brno, Dobřany) nebo Open Air Hradec Králové[3].

Zájezdová činnost

V letech 19871989 pořádal soubor pravidelně v létě turné a tradice letních výjezdů pak byla obnovena v roce 1996. Jejich cílem byly a jsou především jižní Čechy – Vyšší Brod, Rožmberk, Český Krumlov, Zlatá Koruna.

Uvedené divadelní hry, výběr

Uveden vždy rok první premiéry:

Filmografie

Galerie

Odkazy

Reference

  1. HÜBL, Dušan: Esence Karlín, in: Databáze českého amatérského divadla: http://www.amaterskedivadlo.cz/
  2. Divadlo Esence: http://esence.mbox.cz/
  3. Alena Exnarová: Průvodce po představeních Divadelního Děčína a Divadelní Třebíče 2007, in Amatérská scéna 3/2007

Literatura

Externí odkazy