IAR 80
IAR - 80
IAR - 80
Určenístíhací letoun
VýrobceIndustria Aeronautică Română
ŠéfkonstruktérIon Grosu
První let12. dubna 1939
Zařazenoúnor 1941
Vyřazeno1952
UživatelRumunsko
Výroba1940–1944
Vyrobeno kusůcca 400 ks
Vyvinuto z typuPZL P.24
Některá data mohou pocházet z datové položky.

IAR 80 byl rumunský vojenský letoun užívaný během druhé světové války. Na samém konci třicátých let se jednalo o třetí nejrychlejší stíhačku na světě, která navíc měla příjemné letové vlastnosti.

Vývoj

Rumunský letecký průmysl nebyl před druhou světovou válkou nijak vyspělý a Rumunsko většinu typů dováželo nebo vyrábělo v licenci. První vlastní typ postavila společnost Industria Aeronautică Română (po znárodnění 1. ledna 1939 Interprinderea Aeronautică Română) z Brašova v roce 1930. Od roku 1936 vyráběla v licenci polský typ PZL P.11F a v roce 1937 koupila licenci i na PZL P.24E. Koncepce polských letounů však byla již zastaralá a tak se konstruktéři rozhodli jít vlastní cestou. Maximálně využili celou poloskořepinu zadní části trupu, motorové lože a kormidel PZL-24 E a na něj napojili nové křídlo se zatahovacím podvozkem. Prototyp nového IAR 80 s otevřenou pilotní kabinou, opatřenou pouze větrným štítkem, poháněl licenční francouzský hvězdicový motor Gnome-Rhône 14K Mistral Major o výkonu 714 kW (970 k) označený IAR K14 IIIc-36 s třílistou stavitelnou vrtulí VDM. Zkušební let typ absolvoval v dubnu 1939 s dobrými výsledky, slabinou byla výzbroj, kterou tvořily pouze dva kulomety Browning FN ráže 7,92 mm. Sériový IAR 80 poháněl výkonnější motor IAR K-14-1000A o výkonu 787 kW (1070 k) s novou vrtulí a zesílenou výzbrojí, kterou tvořily 4 kulomety Browning FN ráže 7,92 mm. Kabina byla vybavena odsuvným překrytem, stabilizátor byl již samonosný a zvětšilo se rozpětí křídel. První série 20 kusů IAR 80 (výrobní čísla 001-020) bylo opatřeno pohonnými jednotkami IAR K-14 III C-36 o výkonu 735 kW, radiostanicemi FuG-7A a čtyřmi kulomety Browning FN ráže 7,92 mm. Produkce byla ukončena v prosinci 1941. Druhou výrobní sérii IAR 80 (021-050) poháněl motor IAR K-14 IV C-32 o výkonu 735 kW, novinkou vnitřního vybavení se stal reflexní zaměřovač Goerz. Poslední 50. kus byl pokusně opatřen motorem IAR K-14-1000 o výkonu 753 kW. Celkem bylo vyrobeno kolem 400 kusů všech typů do zastavení výrobní linky v roce 1943.

Typy

Replika stroje IAR 80

Bojové použití

Nasazení těchto letounů bylo dosti pestré. Rumuni po boku Německa nejprve bojovali od roku 1941 na východní frontě proti SSSR, kde byly stroje nasazeny na Ukrajině zejména v Záporoží. Po těžkých ztrátách v zimě 1941 u Oděsy a pod tlakem ústupových bojů pak byli nuceni bránit svoje území, hlavně důležitá ropná pole v Ploješti proti americkým těžkým bombardérům. 1. srpna 1943 tato ropná pole během operace Tidal Wave napadlo 177 Consolidated B-24 Liberator od 15. letecké armády USAAF, přičemž na konto IAR 80/81 připadlo 10 z 54 sestřelů amerických bombardérů při ztrátě dvou strojů. V době vstupu Rudé armády na rumunské území v srpnu 1944 došlo ke změně stran, a tak letouny IAR 80/81 dokončily své vcelku úspěšné bojové nasazení na území Moravy a Slovenska v bojí proti svým bývalým spojencům - Německu a Maďarsku.

Uživatelé

Specifikace (IAR 81C)

Třípohledový nákres IAR 80

Údaje dle[1]

Technické údaje

Výkony

Výzbroj

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Původně plánovaná výkyvná vidlice pro 225kg pumu pod trupem nebyla instalována, a podkřídelní závěsné body byly v praxi užívány jen pro instalaci přídavných nádrží.

Reference

  1. ↑ AXWORTHY, Mark; SCAFEŞ, Cornel; CRACIUNOIU, Cristian. Third Axis, Fourth Ally: Romanian Armed Forces in the European War, 1941-1945. London: Arms and Armour Press (Cassell), 1995. ISBN 1-85409-267-7. Kapitola 8. The Romanian Aircraft Industry, s. 256, 264–265. (anglicky) 

Literatura

Externí odkazy

Kategorie