| Theodore Sturgeon |
|---|
| Rodné jméno | Edward Hamilton Waldo |
|---|
| Narození | 26. února 1918
Staten Island, New York |
|---|
| Úmrtí | 8. května 1985 (ve věku 67 let)
Eugene, Oregon |
|---|
| Příčina úmrtí | zápal plic |
|---|
| Pseudonym | E. Waldo Hunter,
Frederick R. Ewing |
|---|
| Povolání | spisovatel, scenárista, literární kritik |
|---|
| Národnost | americká |
|---|
| Stát | Spojené státy americké Spojené státy americké |
|---|
| Žánr | science fiction |
|---|
| Významná díla | Microcosmic God (1941), Killdozer! (1944), The Dreaming Jewels (1950), More Than Human (1953), Slow Sculpture (1970). |
|---|
| Ocenění | International Fantasy Award (1954), Forry Award (1971), cena Hugo (1971), cena Nebula (1971), Síň slávy science fiction a fantasy (2000). |
|---|
| Manžel(ka) | Dorothe Fillingame,
Marion McGahanová,
Mary Mairová |
|---|
| Partner(ka) | W. Bonnie Goldenová,
Jayne Engelhart Tannehillová |
|---|
| Děti | synové Robin, Timothy a Andros, dcery Patricia, Cynthia, Tandy a Noël |
|---|
| Rodiče | Edward Molineaux Waldo[1] |
|---|
| Příbuzní | Peter Assheton Sturgeon (sourozenec) |
|---|
 multimediální obsah na Commons |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR |
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek. |
Theodore Sturgeon, rodným jménem Edward Hamilton Waldo (26. února 1918 Staten Island, New York – 8. května 1985, Eugene, Oregon) byl přední americký spisovatel science fiction. Řadí se mezi autory tzv. Zlatého věku science fiction a měl vliv na mnohem slavnější autory, jakými byli například Ray Bradbury nebo Kurt Vonnegut.[2][3][4]
Je také známý jako autor tzv. Sturgeonova zákona: „90 % science fiction je šunt, ale 90 % všeho je šunt.“ („Ninety percent of science fiction is crud, but then, ninety percent of everything is crud.“).[5]
Životopis
Narodil se jako Edward Hamilton Waldo. Když se jeho matka po rozvodu znovu vdala, přijal v jedenácti letech příjmení svého nevlastního otce, učitele matematiky Williama Sturgeona a změnil si rovněž křestní jméno na Edward Theodore, aby lépe odpovídalo jeho přezdívce "Ted".[3]
Vystřídal velké množství zaměstnání, sloužil u námořnictva, prodával mrazáky nebo vedl hotel. Byl celkem třikrát ženatý, měl další dva dlouhodobé vztahy a stal se otcem celkem sedmi dětí. Jeho první žena se jmenovala Dorothe Fillingame (svatba se konala v roce 1940, rozvod v roce 1945) a měl s ní dvě dcery, Patricii a Cynthii. Roku 1949 se oženil se zpěvačkou Mary Mairovou, ale roku 1951 bylo manželství anulováno. V tom samém roce se jeho třetí ženou stala Marion McGahanová, se kterou měl syna Robina (1952) a Timothyho (1960) a dcery Tandy (1954) a Noël (1956). Od roku 1969 udržoval dlouhodobý vztah s novinářkou a fotografkou W. Bonnie Goldenovou, se kterou měl syna Adrose (1970), a nakonec žil do konce svého života se spisovatelkou Jayne Engelhart Tannehillovou.[3]
Jeho první povídka Heavy Insurance vyšla roku 1938, do sci-fi žánru vstoupil roku 1939 povídkou Ether Breather (Ti, co dýchají éter). Zprvu psal hlavně povídky pro pulpové magazíny, další byly publikovány v antologich. Napsal více než dvě stě povídek, z nichž mnohé dnes patří ke klasickému fondu žánru, a také několik románů, z nichž je nejslavnější More Than Human (1953, Víc než člověk). Jeho díla se vyznačují lyrickým a emocionálním stylem, jsou plná metafor a vyzývají k lásce (nejen milostné, ale i k bližnímu) a k toleranci. Po druhé světové válce však jeho něžný humor přecházel do patosu a vytváří portréty postav, které se vymaňují z izolace, do nichž je uvrhla neschopnost zařadit se do normální společnosti. Je rovněž známý zkoumáním tabuizované sexuality a omezující morálky.[2] Je rovněž autorem několika scénářů k televizním seriálům včetně dvou epizod ze seriálu Star Trek[6] a řadu let recenzoval sci-fi pro New Book Review a pro magazín Galaxy.[2]
Ke konci života žil několik let ve Springfieldu v Oregonu a zemřel na plicní fibrózu v nemocnici v blízkém Eugene.[7] Téměř celý život kouřil dýmku, ale jeho nemoc mohl také způsobit azbest, se kterým přišel do styku v době, kdy sloužil u námořnictva.[3]
Film a televize
Adaptace
- Mewhu's Jet (1951), epizoda z amerického televizního seriálu Out There, scénář podle vlastní povídky (jako Edward Waldo).
- Killdozer (1974), americký televizní film, režie Jerry London.
- Parcelle brillante (1974), epizoda z francouzského televizního seriálu Histoires insolites podle autorovy povídky Bright Segment, režie Christian de Chalonge.
- L'amour qui tue (1982), epizoda z francouzského televizního seriálu De bien étranges affaires podle autorovy povídky The Wages of Synergy, režie Laurent Heynemann.
- La soucoupe de solitude (1982), epizoda z francouzského televizního seriálu De bien étranges affaires podle autorovy povídky A Saucer of Loneliness, režie Philippe Monnier.
- A Saucer of Loneliness (1986), epizoda z amerického televizného seriálu The Twilight Zone, režie Jim McBride.
- A Matter of Minutes (1986), epizoda z amerického televizného seriálu The Twilight Zone podle autorovy povídky Yesterday Was Monday, režie Bill Norton.
- The Other Celia (2005), kanadský krátký film, režie Jon Knautz.
Scénáře
- Ordeal in Space (1951), epizoda z amerického televizního seriálu Out There, scénář podle povídky Roberta A Henleina (jako Edward Waldo).
- Verdict from Space (1951), epizoda z amerického televizního seriálu Tales of Tomorrow, scénář.
- The Miraculous Serum (1952), epizoda z amerického televizního seriálu Tales of Tomorrow, scénář podle povídky Stanleyho G. Weinbauma.
- The Pylon Express (1975), epizoda z amerického televizního seriálu Land of the Lost, scénář.
Star Trek
Sturgeon rovněž napsal scénáře ke dvěma epizodám sci-fi televizního seriálu Star Trek: Shore Leave (1966, Dovolená)[8] a Amok Time (1967, Čas amoku).[9] Tyto epizody vyšly knižně ve zpracování Jamese Blishe: Dovolená v knize Star Trek: The Classic Episodes 1 (1991, Star Trek: klasické příběhy 1)[10] a Čas amoku v knize Star Trek: The Classic Episodes 2 (1991, Star Trek: klasické příběhy 2).[11]
Ocenění
Za své dílo získal Sturgeon několik ocenění:
Roku 1987 byla na jeho počest založena cena The Theodore Sturgeon Memorial Award.[18]
