| Handley Page V/1500 | |
|---|---|
 Britský těžký bombardér Handley Page V/1500 | |
| Určení | těžký bombardér |
| Výrobce | Handley Page |
| Šéfkonstruktér | George Rudolph Volkert |
| První let | 22. května 1918 |
| Zařazeno | 1918 |
| Uživatel | Royal Air Force |
| Vyrobeno kusů | 63 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Handley Page V/1500 (Handley Page H.P.15) byl britský těžký čtyřmotorový bombardér, zařazený do výzbroje Královského letectva v samém závěru první světové války.
Typ vznikl pod dojmem německých leteckých útoků na Velkou Británii, včetně hlavního města Londýna. Výsledkem byl požadavek Air Board na konstrukci letounu schopného dosáhnout s pumami na palubě německého hlavního města.
Firma Handley Page odpověděla projektem „zvětšeného O/400“, s dvojnásobnou vzletovou hmotností proti typu O/400 a poháněného buď dvěma motory Rolls-Royce Condor nebo Siddeley-Deasy Tiger. Na základě projektu byla technickými požadavky Air Board’s Specification A.3(b) zadána stavba tří prototypů typu Handley Page Type V (firma zpočátku svoje konstrukce značila podle pořadí písmeny abecedy), které dostaly přidělena sériová čísla B9463 až B9465.
Protože vývoj uvažovaných motorů se protahoval a neměly být k dispozici pravděpodobně dříve než v roce 1919, byla konstrukce přepracována na použití čtyř slabších motorů Rolls-Royce Eagle VIII, přičemž motory byly montovány v tandemu, s dvěma tažnými a dvěma tlačnými motory (letoun tak na první pohled vypadal jako dvoumotorový). Vzhledem k nedostatku prostoru ke stavbě tak rozměrného letounu u mateřské firmy byla konstrukce a stavba přemístěna do Belfastu, k firmě Harland & Wolff Limited. Konstrukce probíhala pod vedením George R. Volkerta, podíleli se na ní mj. i Francis Arcier, S. T. A. Richards a Captain T. M. Wilson, RN (pevnostní výpočty).
Prototyp poprvé vzlétl 22. května 1918, za jeho řízením byli Captain Vernon E. G. Busby, RAF a Jack Hathaway. Již 8. června stroj byl, při svém třináctém zkušebním letu, zcela zničen při havárii a následném požáru. Pět ze šesti mužů na palubě stroje přitom přišlo o život, včetně Capt. Busbyho. Havárie se pochopitelně projevila na zdržení dodávek sériových letounů. Výroba přitom byla objednána ještě před zalétáním prototypu, již 27. ledna 1918 byla objednána stavba 20 letounů u Harland & Wolff Ltd. a dalších dvacet mělo být postaveno firmou William Beardmore & Co. Ltd. Celkem bylo do konce války objednáno 210 sériových letounů, ale s koncem války byla větší část kontraktů stornována.
Stroj sériového čísla J6573, dodatečně sestavený u firmy Handley Page z dílů dodaných od Harland & Wolff, byl poháněn motory Napier Lion II. Objednávka na 50 strojů poháněných těmito motory (40 z nich mělo být vyrobeno u Grahame-White Aviation Ltd.) rovněž patřila mezi stornované. Na jednom z prvních letounů (pravděpodobně sériového čísla F8281) byly zkušebně namontovány čtyři motory Galloway Atlantic o vzletovém výkonu 500 hp (373 kW), ale s blížícím se koncem války byla jeho výroba zrušena a stroj zpětně dostal motory Rolls-Royce Eagle VIII.
Zajímavou kapitolou ve vývoji typu Handley Page V/1500 také je, že jeho velké nosnosti mělo být využito k dopravě zcela nového typu letecké pumy. Doposud byly nejběžnějšími trhavé pumy s hmotností 112 liber (1 cwt, tedy 50,8 kg) typu HE RL, 230 lb (104 kg), 520 lb (235,9 kg) pumy HE LC a 550 lb (249,5 kg) pumy HE HC. Stroje Handley Page O/400 také byly schopné nést zcela nové pumy o hmotnosti 1650 lb (748,4 kg) typu SN a 1800 lb (816,4 kg) typu SN (Mod). Ale H.P.15 měl být schopen nést zcela novou pumu SN Major o hmotnosti 3360 liber (1524 kg). Menší množství strojů mělo být upraveno pro nesení jediné této pumy. S tímto nákladem měly být schopné zároveň unést dostatečné množství paliva k tomu, aby mohly ze základen v Norfolku bombardovat Berlín — pouze díky uzavření příměří tedy bylo německé hlavní město ušetřeno leteckých náletů, coby odvety za stejné počínání německého letectva.[p 1]
Původně se uvažovalo o vyzbrojení dvou až tří perutí Independent Air Force. V utajení bylo na základně Bircham Newton zformováno 86. křídlo (jako součást 27. skupiny), které měly tvořit 166. a 167. peruť Royal Air Force. První sériové letouny dostala 166. peruť v říjnu 1918 (k datu podepsání příměří z Compiègne RAF převzalo sedm strojů).
Pro plánovaný nálet na Berlín by stroje ze stávajících základen operovaly na samé hranici svého doletu, proto byly posádky instruovány, aby se v případě nadměrné spotřeby paliva nevracely zpět, ale pokračovaly dále a přistály v Československu, v okolí Prahy. Dva stroje 166. peruti byly 9. listopadu 1918 připraveny k náletu na Berlín, každý se čtyřmi 250lb pumami zavěšenými v pumovnici, ale kvůli špatnému počasí byl nálet odložen o dva dny.
Jedinou bojovou akcí typu V/1500 se nakonec stal nálet na afghánský Kábul provedený 24. května 1919 strojem sériového čísla J1936 (ten na přelomu let 1918 a 1919 vykonal etapový přelet do Indie).
Třetí prototyp (s/n B9465), posléze upravený do podoby sériového stroje a dodaný s novým sériovým číslem J1936, pokřtěný »HMA Old Carthusian«, přelétl mezi 13. prosincem 1918 a 16. lednem 1919 přes Egypt do Indie. Za řízením byli Maj. A. S. C. MacLaren a Capt. Robert Halley, na palubě ještě byli další tři členové osádky a také Brig.-Gen. Norman Duckworth Kerr MacEwen (později Air Vice-Marshal, CMG, DSO).
Další stroj který si zaslouží naši pozornost nesl sériové číslo F7140, který nesl jméno »Atlantic«. Byl upraven pro chystaný nonstop přelet Atlantiku — na jaře 1919 vypukla doslova závodní horečka, kterou vyvolala cena 10 000 liber šterlinků (což tehdy byla závratná suma) vypsaná listem Daily Mail již roku 1913. V osádce letounu mj. byli pilot Squadron Leader Herbert George Brackley, DSO, DSC (bývalý velitel 214. peruti RAF), pětapadesátiletý Vice-Admiral Mark Edward Frederick Kerr, CB, MVO, Major Geoffrey Ingram Taylor a Major Nor Jens Tryggve Herman Gran, MC.[p 2] Pro problémy s chladiči se opozdili — muselo se čekat na náhradní díly a se svým strojem se znovu dostali do vzduchu až 18. června, čtyři dny po vzletu Johna Williama Alcocka a Arthura Whitten Browna na stroji Vickers Vimy.
Celkem objednáno (bez prototypů) 210 strojů; s koncem války byla většina zakázek stornována.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Handley Page V/1500 na Wikimedia Commons 