Supermarine Baby byl zkonstruován v odpověď na vypsané specifikace Admirality požadující letoun kategorie N.1B (jednomístný stíhací hydroplán), který by byl schopný operací z nosičů hydroplánůRoyal Navy a dosahoval rychlosti alespoň 110 mil za hodinu (177 km/h) a dostupu 20 000 stop (~ 6 100 m).[1]:s.27–28 U firmy Supermarine byly objednány tři prototypy,[2] a zakázky byly uděleny i na výrobu prototypů společností Westland (Westland N.1B) a Blackburn (Blackburn N.1B).
Stroj společnosti Supermarine byl jednomotorový dvouplošník s tlačně instalovanou pohonnou jednotkou, sklopnými křídly s jednokomorovým systémem vzpěr a ocasními plochami ve tvaru „T“. Pilotní kokpit byl umístěn v přídi aerodynamicky tvarovaného dřevěného člunového trupu.[1]:s.28 První prototyp, jemuž bylo přiděleno sériové číslo N59, poprvé vzlétl v únoru 1918, poháněn osmiválcovým vidlicovým motorem Hispano-Suiza 8 o výkonu 200 hp (149 kW). Později byl vybaven motorem Sunbeam Arab o podobném výkonu.[3] V tomto období již ale Royal Naval Air Service provozovala letouny s kolovým podvozkemSopwith Pup ze vzletových plošin na palubách válečných lodí, a úspěšné nasazení strojů Pup, a později také Camel, vedlo k opuštění programu N.1B. Druhý prototyp, sériového čísla N60, byl dodán rozebraný na náhradní díly pro prvý stroj a třetí prototyp N61 nebyl dokončen.[4]
Ačkoliv byl vývoj Supermarine Baby opuštěn, typ se přesto stal základem vývoje pozdějšího soutěžního speciálu Supermarine Sea Lion I, který se v roce 1919 zúčastnil závodu o Schneiderův pohár,[1]:s.57 a stíhacího Supermarine Sea King.[1]:s.52
Specifikace
Údaje podle Supermarine Aircraft since 1914[1]:s.29
