Neko I (Menjeperra-Nekau Nekos, Nikau) byl králem v Sais a Memfis v pozdním období třetí přechodné doby a pozdní fázi Nubijské 25. dynastie a vlády faraona Taharky ~ 672–664 př. n. l. Jeho původ se odvozuje od vládců v Sais, jeho otcem byl Tefnacht II. (v řečtině Στεφινάτης Stephinátēs) [3][2] Byl prvním bezpečně ověřeným místním saiským králem 26. egyptské dynastie, který vládl 8 let (672–664 př. n. l.) podle Manethovy Aegyptiaci. Ke znovu sjednocení Egypta došlo za vlády jeho syna Psammetika I.
Epilog
Zakladatel 26. dynastie, Psammetik I., dědic historického odkazu, byl konfrontován s několika problémy – starověký ideál Egypta jako sjednoceného království byl vážně nahlodán soupeřením mezi domácími nepřátelské mocenskými bloky v podobě kněžstva v Thébách a Libyjské dynastie, což delší dobu rozmělňovalo centrální moc státu a vedlo k ekonomickému oslabení, ale naproti tomu, signalizovalo ambiciozním asijským sousedům a nubijským králům aby opět získali kontrolu nad bohatým Egyptem. Jakýkoli pokus o znovuvytvoření mocného a jednotného egyptského státu bylo závislé na jejich vymýcení nebo alespoň neutralizaci nepřátelských hrozeb. V tomto dosáhla 26. dynastie velkolepého úspěchu, který nemělo být korunováno ničím menším než obrodou Egypta jako hlavní mezinárodní mocností. Úsilí Psammetika I. vedlo k ovládnutí Dolního Egypta s centry v Sais, Memphis a Athribis a konečně ~ v 5. roce vlády i k vytlačení Nubijců, vedených následníkem Taharky, Tantamuna[p 2][6] za hranice u I. kataraktu na Nilu[1]. Sjednocení Egyptu završil jeho syna Neco II. (610–595 př. n. l.) o půl století později. [4]