Supermarine Seafang byl britský palubní stíhací letoun poháněný motorem Rolls-Royce Griffon vzniklý v období krátce po druhé světové válce u společnosti Supermarine podle specifikací Air Ministry N.5/45. Jednalo se o další vývoj slavného typu Spitfire a jeho následovníka Spiteful téže firmy, který byl britským leteckým historikem Alfredem Pricem označen za „příliš pozdní Spitfire“ (a Spitfire too far).[2]
Vznik a vývoj
Seafang byl v podstatě Supermarine Spiteful překonstruovaný pro operace z letadlových lodí Royal Navy přidáním přistávacího háku, motoricky sklopných vnějších částí křídla a protiběžných vrtulí eliminujících točivý moment vrtule. 12. března 1945 byly objednány dva prototypy Type 396 Seafang Mark 32, 7. května následovány objednávkou na 150 kusů prozatímní varianty Type 382 Seafang Mark 31,[3] v zásadě pozemního Spitefulu pouze doplněného o přistávací hák, která měla urychlit pozdější rychlé zavedení plně navalizovaného Seafangu.
Jako první v roce 1946 vzlétl Seafang Mk.31 sériového čísla VG471. Ačkoliv objednávka verze Mk.31 zněla na 150 kusů, nakonec jich bylo dokončeno pouze 9, protože po skončení války ztratilo rychlé zavedení nového typu bojového letounu na naléhavosti.
První prototyp definitivní verze Mk.32, sériového čísla VB895, poprvé vzlétl v červnu 1946, vybavený motorem Griffon 89 o výkonu 2 350 hp (1 752 kW) pohánějícím dvojici třílistých protiběžných vrtulí. Týž letoun byl v srpnu 1946 představen Nizozemskému královskému námořnictvu na základně Valkenburg[3] a v květnu 1947 s ním známý zkušební pilot Mike Lithgow provedl zkoušky přistání na palubě HMS Illustrious.[3]
Výkony typu nebyly považovány za tak zvětšené oproti Seafire F.47 aby byla zavedena jeho masová výroba, která by kolidovala s vývojem připravovaných námořních variant proudových stíhaček Meteor a Vampire, a jako dočasný palubní stíhač byl preferován Hawker Sea Fury, který měl také lepší letové vlastnosti při nízkých rychlostech.
Seafang F.31 sériového čísla VG474 byl vybaven motoricky ovládanými křidélky[4] a protiběžnými vrtulemi,[3] a posloužil při vývoji proudového stroje Supermarine Attacker, užívajícího laminární křídlo a podvozek[4] z typu Spiteful.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Supermarine Seafang na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Thetford 1991, s. 468
- ↑ Price 2001
- ↑ a b c d Sturtivant 2004, s. 561
- ↑ a b Bingham 2004, s. 90–93
- ↑ Mason 1992
Literatura
- BINGHAM, Victor. Supermarine Fighter Aircraft. Marlborough, UK: Crowood Press, 2004. ISBN 1-86126-649-9. (anglicky)
- MASON, Francis K. The British Fighter since 1912. Annapolis, Maryland: US Naval Institute Press, 1992. ISBN 1-55750-082-7. (anglicky)
- PRICE, Alfred. A Spitfire too far: the Supermarine Spiteful. Aeroplane Monthly. Červenec 2001, s. 36–41. (anglicky)
- PRICE, Alfred. The Spitfire Story. London: Silverdale Books, 1995. Dostupné online. ISBN 1-85605-702-X. (anglicky)
- STURTIVANT, Ray. Fleet Air Arm Fixed-Wing Aircraft since 1946. 6. vyd. Tonbridge, Kent, UK: Air Britain (Historians) Ltd., 2004. ISBN 0-85130-283-1. (anglicky)
- THETFORD, Owen. British Naval Aircraft since 1912. 6. vyd. London: Putnam Aeronautical, 1991. Dostupné online. ISBN 1-55750-076-2. Kapitola Supermarine Seafang, s. 468. (anglicky)
Související články
- Související vývoj
- Letadla podobného určení, konfigurace a období
Externí odkazy
